Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miroslav Matějka (* 1932  †︎ 2020)

• 12. 2. 1932 narozen v Morašicích (u Litomyšle)

• 1943-1950 studium na Státním reálném gymnáziu v Litomyšli

• v létě 1949 se zapojil do aktivit studentské skupiny ATA v Litomyšli

• den před maturitou vyloučen ze školy na základě podezření z protistátní činnosti

• 16. 9. 1950 zatčen Státní bezpečností a předán do soudní vazby v Chrudimi

• 11. 10. 1950 odsouzen v rámci monstrprocesu proti rektoru F. A. Stříteskému jako mladistvý ke třem letům odnětí svobody

• v roce 1952 propuštěn po dvaceti měsících na svobodu

• 1951-1953 dvouletá základní vojenská služba

• účast při odsunu sovětských vojsk a vyklízení muničního skladu v Květné u Poličky

• zemřel 6. prosince 2020

Doplněk k příběhu Miroslava Matějky

Miroslav Matějka, narozen v roce 1932 jako syn zemědělce v Morašicích

Miroslav Matějka se v roce 1990 stal členem komise pro odsun sovětské armády z muničního skladu v Květné u Poličky, kde žije. V tomto největším skladu Střední skupiny vojsk s velitelstvím v Milovicích bylo celkově uskladněno 56.000 tun munice (prameny na internetu uvádějí 65.000 tun, např. http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pasportizace_lokalit/$FILE/OES-Lokality_SA_dislokace_def-20090708.pdf - pozn. Dosoudil). Pro nedostatek místa se zpočátku skladovala i v dřevěných bednách složených pod širým nebem do pyramid, později v obavách z možného výbuchu, například po úderu blesku, pro ni byly budovány klecové klecové hromosvody na principu Faradayovy klece, a také prefabrikované ocelokolny. Kolem skladu byl také vytvořen vysoký zemní val z hlíny a dalšího stavebního odpadu z okolí, který dosahoval několikametrové výšky. Místní lidé s cizími vojáky vcelku vycházeli bez potíží, i když kontakty byly jen občasné, měli však obavy z exploze munice, která by zničila nejen Květnou, ale údajně i nedaleké město Svitavy a zčásti i Poličku. Po dohodě o odsunu sovětských vojsk z Československa začal spolu s dalšími členy komise vyjednávat o vyklizení skladu, zpočátku však naráželi na neochotu velitelů. Teprve po příchodu nového velitele, veterána z války v Afghánistánu, se podařilo vyjednat harmonogram odsunu. Pro odvoz munice bylo nutné od Československých státních drah získat celkem 2800 vagonů. Ty byly postupně přistavovány na nádraží v Květné, nakládány a odváženy, což trvalo zhruba půl roku, na podzim roku 1990 byl sklad prázdný. Na prohlídku přijel i předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk Michael Kocáb. Po odchodu sovětských vojáků bylo vybavení areálu značně rozkradeno, a to údajně i lidmi z širšího okolí. Sklad poté převzala československá armády s velitelem podplukovníkem Tomáškem, modernizovala jej a dodnes slouží pro armádní účely