Radoslav Mather

* 1928

  • „Jelikož jsme byli beze zbraně, tak ten povinný pobyt na cvičáku byl groteska. Protože vojáci, kteří nemohli cvičit se zbraní, hráli buď fotbal nebo kopanou nebo prostná. Prostě činnost, která by se dala přirovnat k přehazování písku z jedné hromady na druhou. Těm důstojníkům to bylo samým blbý. Takže oni vítali, když vojáci provozovali takzvanou ,zájmovou činnost´. Byli tam herci, už jsem zapomněl, jak se jmenovali, byli tam sportovci a byli tam muzikanti. Mimo politické školení, které bylo každé úterý a pátek povinné pro všechny, jsme my lidé, kteří jsme se věnovali tady těm činnostem, sportu, hraní divadla a hudbě, neměli povinný ten cvičák. Sportovci furt sportovali. herci hráli furt divadlo a muzikanti furt hráli. Tak to totiž bylo. "

  • „Poplaten takovým romantickým představám a vztahům k minulosti, jsem na kalendáři, který jsem měl v kanceláři na stole, měl z levé strany fotku prezidenta Beneše, z pravé strany Masaryka, a doprostřed jsem dal Hrad s Vltavou. To jsem měl na plánovacím kalendáři. Jednou se stalo, že chodil po kancelářích stolařský dělník, jmenoval se Žejgovič, který později přešel do estébé a který si mě pamatoval a byl člověkem, který způsobil, že mě estébé vyslýchalo. Ten jednou nabízel po kancelářích na prodej Dějiny VKS(b) [Všesvazové komunistické strany (bolševiků)]. Odmítl jsem to s poukazem, že takové věci mě nezajímají. On se podíval na stůl a viděl tam tu fotomontáž. Tak už jsem byl špatný. Už jsem přešel v jejich registratuře v seznamu zaměstnanaců, pomyslném a možná i písemném, do kategorie nepřátel státu, nepřátel komunistické strany, a byl jsem označen za osobu státně a politicky nespolehlivou."

  • „To bylo tak, že jsme dostali ze štenberského úřadu, městského nebo okresního, jednotlivě, každý žák naší třídy, pracovní výměr, kde bylo napsáno, že jsme pracovně přiděleni od toho a toho dne do Družstva Nové Dvory na zemědělské práce. A bylo tam napsáno: ,proti tomuto výměru není odvolání´."

  • „Bylo to tak. Tenkrát jsem byl zaměstnán v Moravii v Hlubočkách, kde se dělaly hřebíky a takový věci. Ve stolárně byl zaměstnaný jeden špicl, jmenoval se Žejkovič a byl to estébák. Ten mě hned vymákl, protože jsem měl na stole kalendář a z levé strany jsem měl vystřiženou podobiznu T. G. Masaryka a z pravé strany Edvarda Beneše. Kalendář nebyl celý zakrytý, akorát v horních rozích. Osnova denního používání byla zachována. Tak toho si všiml. Nabízel mně k prodeji Dějiny VKSb [Všesvazová komunistická strana bolševiků]. Řekl jsem mu, že na takové kraviny nemám peníze. To byla první věc, kterou si zapsal za uši. Druhá věc byla, že jsem v kapele zpíval anglicky. Když jsem byl vyslýchán na StB, ptali se mě, proč zpívám anglicky. Odpověděl jsem, že nemám české texty a angličtina se na zpěv hodí nejlépe.“

  • „Napřed nás zavedli na pokoj a tam už jsme měli vojenský a fárací oděv. Já jsem ale nefáral. Kvůli očím jsem pracoval na povrchu. Mám plno dioptrií a špatnou sítnici. Pracoval jsem u vagonové partie a řeknu vám, že to nebyla práce o nic namáhavější než v dole. Kdysi jsem se chtěl ulít, a tak jsem požádal o přidělení do důlního skladu. V každém poschodí byl důlní sklad. Za čtrnáct dní se mi to ale přestalo líbit, protože venku bylo přeci jen venku, i když tam byla fuška. Vzpomínám si v zimě takový platoňák na dráze, vagon, teď klanice svázané řetězy a v zimě je máte oddělat a přes vrch přehazovat pryč. Bylo to hrozný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 20.02.2018

    (audio)
    délka: 03:02:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 24.06.2020

    (audio)
    délka: 01:40:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vedl pétépáckou kapelu

Radoslav Mather v mládí
Radoslav Mather v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Radoslav Mather se narodil 3. května 1928 v Římicích. Dětství ale prožil v Grygově u Olomouce. V září roku 1944 ho spolu s celou třídou obchodní akademie v Olomouci poslali na nucené práce. Pro německý válečný průmysl musel opravovat letadla a později kopat protitankové příkopy v okolí Olomouce. V roce 1948 úspěšně dokončil studium obchodní akademie a následně nastoupil jako úředník u firmy Moravia v Hlubočkách u Olomouce. Na udání člena podnikové organizace komunistické strany byl asi v roce 1950 předvolán k výslechu na StB a následkem toho jej v říjnu 1950 zařadili do pomocných technických praporů (PTP). Poslali ho do dřevěných ubikací zvaných Kamčatka v Petřvaldu k 55. PTP se sídlem v Ostravě-Radvanicích, kde pracemi v dolech Hedvika a Prokop strávil dva roky a jedenáct měsíců. Doma na něj přitom čekala manželka a malý syn. Radoslav Mather se celý život věnoval hudbě. Hrál v několika orchestrech a hudebních uskupeních a některé i vedl, a to i v PTP. V letech 1959 až 1977 byl dokonce jako zaměstnanec Pragokoncertu profesionálním muzikantem. V barovém souboru vystupoval ve vinárně hotelu Palác v Olomouci. V roce 2018 žil v Olomouci-Chválkovicích.