Karel Matuška

„Jak přišla válka, přišli k nám Rusáci a vystěhovali nás. Že tam nesmíme být. Že tam bude generál. Ten generál tam skutečně byl. Před domem stála stráž. Ale když se potom stěhovali pryč, tak nám všechno sebrali. Táta byl muzikant. Ve sklepě měl harmoniku, měl tam trubku, klarinet. Hrál v kapele. [Taky jsme měli rádio. Všechno nám to sebrali. Skříně zůstaly otevřené a prázdné. Všechno sebrali. Album tam zůstalo roztrhané] a pár fotek zůstalo. Jinak tam nezůstalo ani oblečení. Zůstalo nám jenom to, co jsme měli oblečené. Po válce všichni vyhazovali košile, které za Německa nosil Hitlerjugend. Ten hajot. Byly to takové hnědé košile s knoflíky. Máma ty knoflíky odřízla a vyhodila. Košile vymáchala, našila tam jiné knoflíky a my jsme v tom chodili. Abychom něco měli.“ – „A co bylo na těch původních knoflících?“ – „Byla tam písmena HJ nebo DJ. Děvčata měla DJ a hoši tam měli HJ. To bylo hajot a dejot. To měla děvčata.“

„Sedávalo se na lavičce a povídalo se. Nejvíce chlapi povídali o vojně, jak se tam měli. Potom jak začala druhá světová vojna, to též byla taková událost… Všichni byli stáhnutí do války. Ale strýček Čecháček ze Šilheřovic, který měl sestru od mojí mámy, tak ten robil na šachtě. Říkal, že všichni přijdou z vojny, budou povídat zážitky a on žádné zážitky mít nebude. Potom ho stejně na tu vojnu stáhli a padnul v Rusku. Takže žádné zážitky už potom nepovídal.“