Doc. Ing. Josef Mevald , CSc.

„V té první prověrce jsem byl smířený, že budu muset odejít. Byl tam vedoucí katedry, ještě nějací jiní straníci a ještě jako přísedící, aby to byl jako jeden dělník, který byl shodou okolností modelář a byl v modelářském sportu zasloužilý mistr sportu. On mě znal jako modeláře. Pro nedostatek politické práce... odborník, pedagog ano... šťouchli do toho modeláře. On tam podřimoval. A už to bylo všechno zapsaný, že musím odejít pro nedostatek politické práce. Odborník dobrý, pedagogicky taky, ale politicky naprosto nevyhovující a neperspektivní. Tak do něho šťouchli, co by k tomu ještě řekl. On se probral. ‚No, soudruhu Mevalde, já ti doporučuji, abys vstoupil do strany, a já ti budu dělat ručitele. Rozmysli si to, nespěchej na to.‘ Tak tamti to všechno přeškrtali a dali mi rok odklad.“

„V tom roce 1945 jsem jako desetiletý kluk zažil příchod Rudé armády. Byli unavení, svérázní ve svém vystupování, vpadli v noci, že budou u nás spát. Tam se natáhli a spali tam. Oni měli pekárny, které běžely dvacet čtyři hodin denně. Zásobovala se z nich posádka široko daleko, tam si jezdili pro chléb. Byli pracovití. Ale byly i nepříjemnosti. Rozhodli se lovit ryby. Jenže jak lovit? Hodili tam granát. Pak to posbírali. Táta je na to upozorňoval, že se to dělat nesmí.“