Petr Mička

„Někdy koncem prosince přišel k rodičům policajt, normální uniformovaný příslušník Veřejné bezpečnosti a přinesl předvolání na výslech, který byl 31. prosince dopoledne. To datum a tak dále nikdo nechápal. Rodiče samozřejmě měli problém, znamenalo to, že syn něco vyvádí. Já jim neřekl, o co jde, takže to bylo ještě horší. Nevěděli, co se bude dít. Ale asi tušili, že jde o něco proti režimu. Já jsem jednatřicátého napochodoval do Kaštanové ulice v Děčíně, kam si mě předvolali podle trvalého bydliště na výslech. Tam seděl chlapík, pak jsem pochopil, že přijel z Prahy speciálně kvůli mně, a bylo to jasný: Vy jste byli na Kampě a popište mi, co se tam odehrálo. A já jsem to tehdy pojal tak, že jsem si řekl: Oni všechno vědí a jediná moje šance je zahrát to na to, že jsem strašně naivní, že jsem vůbec netušil, o co půjde. Což částečně byla pravda. Takže jsem tam rozhodně žádný hrdinský výkon u výslechu nepodal, protože jsem řekl, že jsem si myslel, že to bude prostě jako Lennon. Že Lennon zpíval o míru a že jsem netušil, že to je špatně a proč by to mělo být špatně.“

„Jak jsem zapomněl, jak zmiňoval, co bylo na základce a na gymplu, tak další významné výročí byl Vítězný únor. Což je vlastně asi to nejstrašnější výročí, když si to člověk uvědomí v souvislostech. Protože jsme byli občankáři, byli jsme taková elita mezi budoucími pedagogy a vychovateli nových generací. A my jsme měli učitele, který byl samozřejmě komunista a fungoval na ústavu marxismu-leninismu, ale troufám si po letech zpětně říct, že on nebyl ta svině. Tak jsme ho svým způsobem měli rádi. Prostě tam nastal vztah. A když v únoru dostala fakulta za úkol jít do průvodu, tak my jsme byli vybráni, že budeme ti, kteří půjdou v čele průvodu. My jsme tenkrát nesebrali odvahu, abysme řekli, že nejdem nebo se hodili marod, což by bylo úplně stejně zbabělé, ale aspoň něco. A v tom průvodu jsme opravdu pochodovali. Tam došlo k tomu paradoxu, že spolužáci, kteří stáli na krajích ulice a mávali – byla to Fučíkova třída v Ústí, dneska to je Masarykova –, tak nám potom nadávali, že jsme hajzlové, že jdeme v čele průvodu, co jsme zač. Ale byli tam taky.“