Irena Mosslerová

"Tam byla taková boudka. My jsme se tam schovali, protože tam lítali Rusáci a všecka havěť, co se tam nashromáždila. Tak my jsme se schovali do té budky. A přišli na nás, na tu budku a on ten s puškou proti mně! Mně! Jaruška ležela, tam byla taková postel rozbitá, ona na té posteli ležela. On do mě, že mě zastřelí a maminka křičela: ‚Ne! Nedělejte nic dceři!‘ Strašný."

"A my chudáci jsme se bály, aby nás někdo… Bály jsme se. Tak jsme tak šly, aby… Co se mně přihodilo: Měla jsem hlad. A tam v tom příkopu byl chleba. Já jsem pro ten chlebíček šla. Bylo to smutný, protože Jaruška nám na cestě už začala marodit. Všecko jsem dělala já, maminka už ani nemohla. Potom, jak jsme se dostali na Vídeň, do toho výhledu, tak Jaruška s maminkou už nemohly, tak já táhla vozejček. A sama jsem to všecko, všecko obhospodařovala. Ony nemohly, ony byly tak unavený, a Jaruška už začínala být nemocná. Ona taky umřela zpátky cestou. Bylo to hrozný."

"Vycházeli jsme v Králově Poli, z Malátové, ráno, bylo asi k páté hodině. Vyhnali nás jako psejky, odsud z té Malátové. Jak psejky nás vyhnali! A já s Jaruškou, my jsme…čurat se nám chtělo. Museli jsme hledat místečko, aby nás, aby nám něco neudělali. Na té Malátové, tak to začalo, z té Malátové."