Zdeněk Mrkvička

* 1930

  • ,,To jsem už dělal ve zbrojovce. Bylo to těsně předtím, než – jestli těsně, to nevím, ale bylo to předtím, než se stěhovali. On [generál George S. Patton] tam přijel na nějakou revizní návštěvu, do Strakonic. Strakonice bylo takové celkem velké město, a to už bylo poslední, přestože Písek osvobodili Američani. Ti se pak museli stáhnout kvůli demarkační linii a přijeli tam Rusové, asi za dva nebo tři dny. Tak ten [generál George S. Patton] tam byl a to byl takový vyšší chlap, pěkný, takový udělaný, chodil v rajtkách a holínkách. A tenkrát, než odletěl do Hamme, kluci se to dozvěděli. Ve Strakonicích na Lipkách bylo letiště, ale to je tam dodnes, ale dnes je to letiště pro civily. Kluci se dozvěděli, že on odletí, tak jsme se tam byli podívat. Došli jsme tam a on skutečně odletěl. Já jsem od něj byl – já nevím, tak na 20 metrů. Koukal jsem na něj, tuhle měl ty bubiňáky pověstné. Je to i na fotkách. Já mám knížky, tam je to taky. Pak mám jednu jeho velkou fotku. Tak odešel, vyšel do Piperu, to bylo letadlo. Měli tam několik druhů. Sanitní, dodávkové a všechny možné. Tam odešel a ještě zamával.“

  • ,,Nějaký americký oficír se někde motal venku a Němci ho postřelili, ale ne smrtelně. Nemohl ale chodit, nevím, kam ho trefili. Přišel k nám nějaký americký Polák nebo nevím, protože mluvil, trochu lámal česky. A ptal se, jestli bychom mohli a měli nějaké místo, že ten raněný venku být nemůže, jestli by mohl být v nějaké místnosti. Otec vyklidil lokál, tu výčepní místnost, tam to vyklidil. Měli jsme tam ještě postele, tak jsme mu tam dali postel a všechno. Měl to tam obstojné. Třeba byl doma zvyklý na něco lepšího, nevím. Ten druhý voják ho pak vyvážel na sluníčko, když bylo pěkně. Tak tam u nás byl. Když potom odcházeli – byl to asi nějaký větší oficír, nevím –, nařídil ostatním a ti nám tam natahali spoustu jídla, spoustu! Tam, jak byla ta místnost do rohu, tak ten roh byl do metru plný jídla, plný konzerv.“

  • ,,Bylo to šestého května, hned šestého. Zajímavé je – ti už to museli mít připravené, už dávno předem. Šestého května. Ze šestého na sedmého jsme se ráno probudili a za naším barákem – my jsme měli barák takhle do úhlu –, tak za tím rohem už stál americký Sherman. Tam už stál tank. Ale bylo vidět, že to byli chlapi zkušení, vojáci, poněvadž tank stál stranou, aby byl chráněný, a čouhal mu ven jenom kanón, aby mohl mířit k Sudoměři nebo vlevo ke Štěkni. Vlastní tankové těleso bylo schované za zdí. A na zahradě tam stály dva náklaďáky a jeden jeep. A tím jsem se já prvně setkal s Američany.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dubí Hora, 08.03.2022

    (audio)
    délka: 59:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    České Budějovice, 27.09.2022

    (audio)
    délka: 01:27:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Čím víc toho člověk ví, tím víc toho umí

Zdeněk Mrkvička, 1951
Zdeněk Mrkvička, 1951
zdroj: Archív pamětníka

Zdeněk Mrkvička se narodil 22. února 1930 v Čejeticích na Strakonicku jako jediné dítě Zdeňka a Marie Mrkvičkových. Rodiče provozovali v Čejeticích hospodu a k tomu měli hospodářství. Otec pamětníka byl bývalý ruský legionář. S československými legiemi prošel celé Rusko, do Československa se dostal jižní cestou přes Suezský průplav a Terst po roce 1918. Během druhé světové války u nich na statku bydleli němečtí vojáci hlídající nedalekou železniční trať. Po válce u nich skoro rok pobývali američtí vojáci. 17. července 1945 se setkal s generálem Georgem S. Pattonem, který se účastnil slavnostní přehlídky americké posádky ve Strakonicích. Po maturitě na střední strojírenské škole v Písku nastoupil do zbrojovky ve Strakonicích. V 50. letech rodičům komunisté znárodnili hospodu a jejich statek převedli do místního jednotného zemědělského družstva (JZD). V souvislosti s tím komunisté vyhodili Zdeňka Mrkvičku ze zbrojovky ve Strakonicích a nutili ho, aby nastoupil do JZD jako krmič prasat, což odmítl. Odešel za ženou do Písku, kde si našel zaměstnání v továrně Kovosvit a pracoval zde až do důchodu. V roce 2022 žil se svou ženou v Dubí Hoře u Písku.