Bořivoj Nechvátal

„(Musím se zeptat na Staré pověsti české a na zmínky, které jsou o Vyšehradě. Což je tedy Horymír, Dívčí válka, Bivoj...) Horymíra a Bivoje má v kronice Václav Hájek z Libočan, který ozdobil své vyprávění o dějinách množstvím věcí o Vyšehradě s tím, že se chtěl stát kanovníkem na Vyšehradě, ale byl pouze správcem děkanství. Jinak první zpráva o Vyšehradě je z roku 1002, kdy je zpráva o tom, že kníže Jaromír byl přepaden Vršovci na Velízi u Berouna a že ho věrný sluha dovezl na Vyšehrad. To je vlastně první zmínka o Vyšehradě jako takovém. Je zajímavé, že ve starých legendách prokopských, václavských a vojtěšských není Vyšehrad nikde zmiňován. Až roku 1002. A pak z roku 1003, 1004, kdy vojska polského knížete a krále Boleslava Chrabrého dobyla dočasně Čechy. Tehdy je zpráva, která je i v jiných západoněmeckých kronikách, o tom, že byl vydán signál zvoněním zvonu na Vyšehradě k vyhnání Poláků z Prahy a z Čech. O tom svědčí, že tu už musela být jedna nebo dvě sakrální stavby, jejichž počátky přesně neznáme, ale ta centrální byzantská centrála by mohla být jednou z těchto staveb.“

„Zjistili jsme překvapivě, že máme byzantskou stavbu. Podařilo se nám získat finanční prostředky od magistrátu a od Vyšehradské kapituly, takže jsme v roce 2014 během asi tří týdnů zachytili základní východní apsidy. Dnes máme dvě třetiny té stavby v půdoryse. Takže se ukazuje nový pohled na nejstarší architekturu přemyslovských Čech. To znamená, že je třeba revidovat ten pohled jako jednostranný, protože tady máme byzantskou stavbu. I když můžeme připustit, že třeba nebyla dokončena v plném dosahu, tak už ten samotný stavební záměr naznačuje mnohem složitější počátky české architektury v 10. století. Románské stavitelství – o něm můžeme říct, že ho trošku známe – ale najednou je tady Byzanc, což je velká věc. Na Velké Moravě jsou stavby západního typu, rotundy a baziliky, a tady najednou křížová centrála, která je něco neopakovatelného. Svým významem to překračuje naše poznání. O nálezu tenkrát dokonce referovala i americká televize, což nás velice překvapilo, že to má takový dosah.“

„Na počátku ještě nevstoupily v platnost normy, které se projevily později, v padesátých letech. Obor historie byl zvláštní, já jsem studoval bez jakýchkoli problémů. Sestra, která byla mnohem lepší studentka, se nemohla dostat na gymnázium a dělala si ho po večerech. Tam se seznámila s Václavem Havlem. Chodila totiž jako on do gymnázia ve Štěpánské. On jako příslušník buržoazie se také nemohl dostat na gymnázium.“

„Studoval jsem archeologii, takzvanou jednooborovou historii. Tenkrát v přijímací komisi byl pan profesor Filip, později jeden z mála akademiků, kteří nebyli ve straně. Zval mě na své semináře, ale mě pravěk moc nezajímal. Pak jsem do jeho semináře ale pilně chodil a on mě také později určil na výzkum Vyšehradu. Celá ta studia – všech čtyři až pět ročníků dělalo asi dvacet pět lidí – jsme chodili do jeho semináře. Zanechal v nás motivaci a pojetí oboru. Bylo to dáno tím, že pan profesor Filip byl vynikající pedagog a současně izoloval studenty od ostatního světa. Takže když jsme v těch dvaceti čtyřech letech skončili studia, už jsme byli považováni za hotové vědce.“