podplukovník Ing. Vítězslav Nohel

"Za toho režimu bylo nutné vědět, před kým a kde si dát pozor na hubu. Jinak jste byl v lochu raz dva tři." – "Tomu říkáte svoboda?" – "Svoboda. Co si naši funkcionáři… Kam nás zatáhli, za to my, prostí lidi, nemůžeme. Měli jsme si zvolit jiné funkcionáře. Že nás prodali Rusku? To dnes můžete hodnotit… To je jako brečet nad rozlitým mlékem."

"Rakety mají svou životnost. A když prošla těm raketám životnost, byly střelby nad Baltem. Létali jsme 500 kilometrů na Balt. Tam byl padákový terč, na který jsem střílel raketou. Takže to bylo využité. Nešrotovalo se to a piloti se vycvičili v manévru i způsobu odpalu." – "Jak vypadal padákový terč?" – "Na padáku byla zápalná puma. Silný zdroj záření. Na to je citlivá raketa, kterou nese aeroplán. Tón mi ohlásil, že zachytil přiblížení. Ten cíl je tam zobrazený. Až byl v rozmezí povolené dálky odpalu, tak jsem odpálil raketu. Manévr od terče a domů. Nic složitého."

„Člověk musí dát lokty k sobě. Aby se nezranil o hranu kabiny. Opřít se pevně do sedačky. Hlavu opřít o záhlavník sedačky. Napnout svaly a zmáčknout na sedačce madla, kterými se uvede v činnost pyropatrona. Ta odstřelí prachovou nálož a ta vymete sedačku ven z kabiny. Předtím je třeba pákou odhodit kabinu. Takže to je automatické. Ty dvě páky jsou u sebe. Tu první odklopím a tím jsem se zbavil kabiny. A druhé zmáčknutí je vystřelení." – "Co se stalo v tu chvíli?" – "Člověk na nějakou desetinu vteřiny přestane vidět. Jako by ztrácel vědomí. Vnímá pohyb. Ale při vystřelení je přetížení 18 až 20G, takže se mozek odkrví a tím pádem nevidíte. Jako byste malinko omdlel. Ale hned po vystřelení, po odpoutání ze sedačky je člověk okamžitě fit. Je tam přístroj, který odjistí sedačku. Tu jsem odkopl a ručně otevřel padák.“

„Trosky spadly přímo do budovy a dva lidi to tam usmrtilo. Byla to kraksna dost velká. A ředitel říkal: 'Chlapci, neberte to tak tragicky, že zahynuli dva lidé. V našich železárnách, kde se také dělají dráty a tak dále, zahyne za rok tolik lidí! Tam stačí nepozornost.' Říkal, že tam je úmrtnost… Že kdybychom jako piloti měli takovou, tak už nemáme na čem létat. Opravdu tam byla práce velmi nebezpečná. Takže při tom pádu letadla zahynuli dva lidé.“

„V prvním ročníku letecké školy jsme ani politiku moc neměli. Až ve druhém byla politická ekonomie. Zkrátka politika. Jako žáci jsme to brali jako nutné zlo. Bylo jasné, že svět se rozdělil na dva tábory – kapitalistický a socialistický. Ale že by byl konflikt, že bychom bojovali, to jsme si nepřipouštěli." – "Byl jste vojenský pilot a nepřipouštěl si, že budete bojovat? Proto jste tím vojenským pilotem byl." – "Tak jistě, že budu použit pro něco… Ale že se půjde střílet? My jsme byli mladí. My jsme přímo jako cvičení… Nebo takový ten šovinismus… Tyhle věci těžko mohu hodnotit, když ta doba… Tak jak teď je zfanatizovaný svět, tak byl i tehdy. Revanšisti. Cizina. Kapitalistická cizina. Já jsem se o politiku nikdy moc nezajímal. Byli jsme generace, která fandila létání. A zajímala se o létání.“