svobodník v. v. Leo Novák

„Jednou ráno ten velitel, major, říká: ‚Pane Novák, mám tam přerušený telefonický vedení. Běžte to najít a spravit to místo poruchy.‘ Tak jsme se ráno vydali k těm dunám. Bylo to na pobřeží, kde nahoře byli Němci. Tak jsme vylezli na pobřeží a najednou po nás kanonáda. Můj kolega, byl z armády jako já, Eduard Honkyš, z Hodonína, byl těžce raněný. Já jsem měl ještě čas skočit do malýho betonovýho bunkříku, ale ten se vyvrátil. A on krvácel silně, tak jsem ho zatáhl do příkopu a čekal jsem, až se tamti umoudří, co nás odstřelovali. Naštěstí naproti byl Croix Rouge, francouzský Červený kříž. Tak jsem ho tam okamžitě dovlekl a oni mu ošetřili ty zraněný místa a gumovýma látkama mu zastavili krvácení. Já jsem se musel vrátit nazpátek k jednotce. Tam jsem vyprávěl, co se stalo. Kolega se vrátil až někdy v červenci po válce z nemocnice.“