JUDr. Jan Opletal

* 1947

  • „V roce 1950 nebo 1951 – oni se ti chlapi, ti důstojníci scházeli v Alhambře, chodili pařit. Protože oni si připadali, ti důstojníci, jako šlechta, piloti. Tatínek taky chodil zásadně v uniformě. Musela být vyžehlená, namydlené boty, vždycky – byl na to hrdý. No a jak tam jednou takhle něco slavili, tak tam přišel nějaký pán, který byl opilý, takzvaně, a řval a nadával a komunisty všechny pověsit – 'Já bych je všechny pověsil, vy chlapi byste se měli za to přičinit,' a podobně. No ale táta byl dostatečně zkušený i z toho odboje, tak toho pána zmlátil, porval se takovým způsobem, že si přerazil palec. Vlítla tam policie, tátu zavřeli a byl odvezený na výslechy do Domečku.“

  • „Naběhli příslušníci Lidových milicí s napřaženými samopaly a tehdy jsem jasně usoudil – tady je konec srandy. A tak po levé straně, co byly Aerolinky, jsem šel přitisknutý, co jsem si pamatoval z válečných filmů, kolem těch výkladů a vždycky jsem zapadnul do vchodu. A takhle jsem šel až na roh toho domu na levé straně Revoluční, rohu s Dlouhou. Přede mnou šli asi taky tři lidi, kteří tohle dělali, a měl jsem štěstí, že jsem šel za nimi, protože jeden z těch příslušníků policie najednou vyskočil a ze vzdálenosti snad pěti nebo deseti centimetrů tomu jednomu z těch dvou mužů nastříkal slzný sprej do očí. Ten šel okamžitě k zemi, ty ostatní dva taky napadli a já jsem tedy, musím říct, že když se šlo proti těm nataženým samopalům – asi nataženým, nevím – proti těm milicionářům, proti té rojnici, dařilo se mi jít a potom jsem se dostal domů, na Hanspaulku.“

  • „Mého otce ten velitel Prostějova, i přes krutá mučení, neprozradil. Takže díky tomu se můj táta zatčení Obrany národa vyhnul, protože záznam o tom nikde nebyl. On potom pracoval ve Vyškově na okresním úřadě a oni měli na starosti distribuci potravinových lístků. Oni ty potravinové lístky šidili a ty vyšizené potravinové lístky předávali pak těm kolegům, vojákům a jiným zatčeným. Prostě veliký problém, protože samozřejmě se dělala kontrola a počítalo se, kolik kde bylo lístků v pravidelných kontrolách. Ale oni to dělali z toho důvodu, že věděli, že jak se to psalo na té kalkulačce, která byla mechanická, tak při zmáčknutí určité klapky, sice se k té sumě přičetlo určité množství, ale na pásku se nevytisklo. Takže oni potom, když dělali zpětnou kontrolu a odškrtávali si jednotlivé částky, tak samozřejmě jim to všechno vycházelo, ale navíc ta suma byla zvýšená přesně o to množství na chleba, na máslo, na všechny ty potraviny. A tak to asi tři roky šidili, nebo dva roky, nevím, šidili ty potravinové lístky a dávali je rodinám těch zatčených.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 08.04.2021

    (audio)
    délka: 02:04:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Osudově jsme odpovědní za první republiku i za bolševismus. A budeme odpovědní i za to, co bude následovat

Jan Opletal, 1969
Jan Opletal, 1969
zdroj: archiv pamětníka

Jan Opletal se narodil 18. března 1947 v Olomouci jako nejmladší ze tří synů Adolfa a Hermíny Opletalových. Otec byl pilot, příslušník prvorepublikové Československé armády, během druhé světové války vstoupil do protinacisticky orientované odbojové organizace Obrana národa. V roce 1948 měl být jedním z instruktorů pilotů izraelské armády, jejichž výcvik probíhal v Československé republice v rámci utajované akce ‚Důvěrné Izrael‘. Poté začala jeho vojenská kariéra strmě stoupat. Stal se členem Generálního štábu Československé lidové armády a velitelem 3. stíhací letecké divize, ale v roce 1961 byl z nejasných důvodů z armády vyhozen. Počátkem 50. let byl i krátce vězněn a vyslýchán v nechvalně proslulém Domečku na Hradčanech. Jan Opletal vyrůstal na pražské Hanspaulce, kam se rodina přestěhovala po otcově převelení do Prahy. Vyučil se nejprve zámečníkem, poté vystudoval střední průmyslovou školu a nakonec Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V srpnu 1968 zažil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, ale především se o rok později stal přímým účastníkem masových demonstrací proti okupaci i jejich tvrdého potlačení. Po promoci až do roku 1992 pracoval na Správě místního hospodářství, následně pět let podnikal v oblasti užitého umění a nakonec se vrátil ke svému původnímu oboru a po advokátských zkouškách si zřídil advokátní kancelář.