František Outrata

„Byl tam jeden člověk, který nás nutil, že musíme s Volkem, s tím kolegou, co jsme spolu dělali léta, tak že musíme vstoupit do strany. Tak jsme do té strany vstoupili, to bylo... V roce 1969 zlikvidovali Dubčeka, tak to bylo někdy v roce 1966, kdy jsme vstoupili do strany. A když v roce 1969 zlikvidovali Dubčeka, tak jsme ty legitimace položili. A v té době položit tenkrát legitimaci, tak bylo to asi opravdu, no, ne že by šlo o život, ale o zaměstnání určitě. Ale díky tomu, že tam na tom ČSAD byli rozumní lidi, tak to přešlo docela, takže přežili jsme to vlastně dobře.“

„To bylo někdy koncem dubna ve čtyřicátém pátém roce, to víte, to bylo takové nadšení, že se stálo támhle. U nás byl nějaký hajný Kopec a ten tam měl dva adjunktanty, kteří už byli tenkrát partyzáni a shodili tam tenkrát nějaké zbraně. A oni ty zbraně už tam tenkrát měli a bylo to v té sokolovně. A asi to tam někdo prásknul, protože tam toho 1. května, mám dojem, tam přijelo gestapo z Moravských Budějovic. A když to objevili na tom, tak chtěli tu vesnici vlastně zničit. Chtěli ji vypálit, a to musel podepsat tehdejší hejtman, který byl v Moravských Budějovicích, a ten už jim to nepodepsal. Takže tímhle se ten Martínkov zachránil.“