„V srpnu 1989 psaly některé sovětské noviny o intervenci v Československu otevřeně jako o okupaci a já se koncem září vsadil se svou přítelkyní, že za rok napíšu pravdu o srpnu 1968. Pak jsem byl na přelomu září a října v Moskvě, zařadili mě do první skupiny zahraničních novinářů, která mohla sledovat start rakety na Bajkonuru. Tam jsem potkal Míšu Rebrova, plukovníka letectva a vedoucího oddělení vědy a kosmonautiky armádního deníku Krasnaja zvezda. Znali jsme se řadu let. Řekl mi: ‚Kdyby se u vás něco dělo, neboj se, naši kluci z Milovic vám proti těm dogmatikům pomůžou.‘ Potom mi v Moskvě Sláva Golovanov povídá: ‚Chce s tebou mluvit zástupkyně šéfredaktora Komsomolské pravdy Jadviga Juferová.‘ Dovedl mě k ní a ona mi dala lísteček se slovy: ‚Tady jsou všechna má telefonní čísla. Kdyby se u vás něco dělo, hned mi volejte. A nebojte se, dopadne to dobře.‘ A do třetice jsem měl velký rozhovor s kolegou Voloďou Gubarevem, který kdysi pracoval v Komsomolské pravdě v oddělení vědy a v té době byl vedoucím oddělení vědy ve stranickém deníku Velká pravda. V jednu chvíli se mě zeptal: ‚A kdy u vás bude prezidentem Havel?‘ Význam té otázky mi došel až koncem listopadu. Myslím si, že lidé na úrovni mých známých tušili, kam vývoj spěje.“
„Redakční grafik Jirka Svoboda mi jednou vyprávěl, že potkal Mirka Moce, bývalého zahraničáře z Mladé fronty, který byl v té době členem sekretariátu ÚV KSČ a současně šéfredaktorem Rudého práva. Mirek Moc prý Jirkovi líčil, že za ním přišel Batrla celý nažhavený a povídá: ‚Já tu reakční čeládku z Mladé fronty vyhážu!‘ Mirek Moc se ho zeptal: ‚Ale kdo ti pak do novin bude psát?‘ ‚Já seberu nějaké soudruhy ze sekretariátu ÚV a ti se to naučí!‘ Batrla na to. Mirek údajně namítl: ‚A myslíš, že se to naučí? Sice tu čeládku vyházíš, ale pak ti soudruzi budou vyčítat, že tvé noviny nejsou ke čtení.‘ Batrla asi díky tomu vzal zpátečku – z celé redakce byla z KSČ vyhozena pouze dvě děvčata, ta musela postupně opustit i redakci. Jedna šla do skladu knih na Žižkov, druhá pak dělala na Starém Městě v půjčovně kostýmů.“
„Den poté, co americký astronaut McCandless jako první vystoupil bez lana do vesmíru, mi zavolal zástupce šéfredaktora: ‚Prosím tě, zahraničáři tu zprávu nedali, tak napiš pár řádek a objednej fotku z Četky.‘ Napsal jsem pár řádek, v Četce mi řekli, že fotku nemají, ale zástupce šéfredaktora mi poradil: ‚Já mám záznam na videu, které jsem si včera večer natočil, Petr Molt to vyfotí.‘ Snímek vyšel v novinách s mým nadšeným článkem. V pátek se jako vždy konala porada šéfredaktorů na ÚV KSČ, místo šéfredaktora Mladé fronty na ni šel jeho zástupce Josef Veselý. Vedoucí tiskového oddělení KSČ soptil: ‚Já jsem Četce zakázal vydávat fotku toho amerického astronauta, a podívejte se, Pacner si ji někde opatřil, otiskl ji, a podívejte, s jakým textem! Co tomu říkáte, soudruzi?‘ Soudruzi zarytě mlčeli, načež Josef Veselý se přihlásil a povídá: ‚Soudruhu Čmolíku, já řeknu Pacnerovi, aby napsal o tom, že také Sověti připravují raketoplán.‘“
Karel Pacner se narodil 29. března 1936 v Janovicích nad Úhlavou. Jako vlče se účastnil první obnovy Junáka a s kamarády z oddílu vydával v letech 1949 až 1951 časopis Pochodeň. Během studií na klatovském gymnáziu přispíval do deníku Práce. Po maturitě (1954) studoval VŠE, školu dokončil při zaměstnání v roce 1962. Od poloviny 50. let externě spolupracoval s Mladou frontou, do redakce nastoupil v létě 1959 a pak opět po návratu ze základní vojenské služby v srpnu 1961. Od přelomu 50. a 60. let se specializoval na popularizaci přírodních věd, později se blíže zaměřil na kosmonautiku; na konci 60. let se z vlastního zájmu začal zabývat tématem špionáže. Za normalizace se podílel na výrobě televizního seriálu o kosmonautice a napsal řadu populárně-naučných knih o vesmírném programu. Během sametové revoluce byl členem prozatímního vedení Mladé fronty, v roce 1990 dopomohl osamostatnění deníku, jeho privatizaci a prodeji západnímu investorovi. V 90. letech pro Českou televizi připravil podklady k seriálu o československé špionáži. Roku 2001 odešel z redakce Mladé fronty DNES. Do konce života byl činný jako autor populárně-naučné literatury a publikoval na blogu www.karelpacner.cz. Karel Pacner zemřel 7. dubna 2021.
