Do budoucnosti jsme hleděli bez naděje a perspektivy
Stáhnout obrázek
Petr Palarčík se narodil 18. října 1963 v Olomouci do rodiny Adolfa a Marie Palarčíkových. Jeho otec byl v šestnácti letech nucen narukovat jako voják wehrmachtu na západní frontu, kde se mu podařilo přeběhnout ke Spojencům a pod velením generála Aloise Lišky se zúčastnil bojů o přístav Dunkerque. Adolf Palarčík po válce vstoupil do Komunistické strany, z níž ovšem po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vystoupil. Jeho syn měl kvůli tomu kádrové problémy, nesměl studovat vysněnou výtvarničinu. Nakonec ho přijali na šternberské gymnázium, které v tu dobu platilo jako místo, kde studují a učí lidé režimu nepohodlní. Petr se v pubertě zhlédl v poezii Václava Hraběte a hudbě undergroundových The Plastic People of the Universe, během 80. let se zapojil do olomouckých uměleckých kruhů okolo samizdatových věrozvěstů Rostislava Valuška, Petra Mikeše, Eduarda Zachy a Václava Buriana. Aby se vyhnul vojenské službě, dva měsíce po nástupu do přijímače simuloval sebevražedné sklony, později se mu podařilo získat modrou knížku. Na konci 80. let se seznámil s osobností a tvorbou fotografa prof. Jindřicha Štreita, u něhož na Sovinci podepsal petici Několik vět. Po sametové revoluci byl Petr u zrodu vydavatelství Votobia, jež zaštiťovaly osobnosti moravského literárního undergroundu – Jaroslav Erik Frič a Jiří Kuběna – a řídili jeho přátelé Tomáš Koudela, Jaroslav Vacl a Petr Jüngling. Od rozpadu Votobie se Petr Palarčík věnuje knižní grafice na volné noze jako OSVČ, v poslední době se živí také jako fotograf. Vyšly mu dvě sbírky poezie. V době natáčení rozhovoru žil s manželkou Alenou a dcerou Annou v Olomouci.
