Carole Paris

„Pak v létě jsem přijela znovu, na takzvanou letní školu pro studenty, když se člověk učil česky. To byly letní školy na univerzitě, stipendium na měsíc. V létě jsem se tam dostala na celý srpen. Tak my jsme se znovu viděli a já jsem mu nabídla: ,Já ti pomůžu ven, jestli chceš.‘ Už nemohl bydlet u nikoho, protože byl profláknutý, abych tak řekla, každý to věděl, ti známí a chartisti začínali mít taky problémy, byli hlídaní, protože věděli, že se objeví, takže to začínalo být i mezi nimi nepříjemné. Takže jsem říkala: ,Já to zkusím, já ti pomůžu se dostat ven.‘ Na začátku nechtěl, pak přemýšlel a řekl: ,Tak jo. Jestli se ti to povede, já to zkusím. Už to tady dlouho nevydržím, mě zavřou. Nebo ostatní budou mít problémy.‘ Protože když bydlel u někoho, mohl mít problémy. Takže jsem začala ve Francii hledat, jak ho dostat ven.“

„Ale byl trošku nervózní, jak jsme se blížili hranicím, to si pamatuju, že jak měl to obočí a potil se, tak to se začalo odlepovat. Tak jsem mu říkala: ,Musíš rychle na záchod přilepit si obočí, protože něco není úplně v pořádku.‘ Tak že si to dá, ale byl trošku zpocený, necítil se úplně nejlíp. Tak říkám: ,Zapal si cigaretu, tady hul a bude to dobrý.‘ Takže to šlo. Jenomže tohle jsem mu zapomněla vysvětlovat, protože mně to bylo jasný a jemu ne – samozřejmě na hranici ostnatý drát, což očekával, ale hlavně policisti se psy, vlčáky. V okamžiku se ptal: ,Je to normální?‘ – ,Jo, je to normální.‘ On si myslel, že už ho hledají, že už se psy jdou. ,Ne, to je normální, nebo možná někoho hledají, tebe určitě ne, ale je to normální.‘ Tak přišla kontrola, mě se ptali, jestli mám nějaké clo, tak jsem říkala, že jsem koupila nějakou mouku, tak jsem otevřela tašku, že tam mám mouku, všechno dobrý, tak on říká, že v pořádku. A jestli pán má něco, tak jsem říkala: ,Počkejte, on nemluví česky,‘ ale on samozřejmě všemu rozuměl, tak jsem říkala francouzsky: ,Máš něco?‘ On jako: ,Mmmm…‘ – ,Ne, on taky nic nemá.‘ Protože rozuměl všemu česky a já jsem dělala, že na něj mluvím francouzsky. Takové divadlo. Ve filmu to člověk nevěří, ale vyšlo to. Pak jsme se dostali do Německa, Západního Německa.“