Dagmara Pavlátová

* 1939

  • „Nic neopravovali… když něco spadlo, tak to spadlo… a když už to bylo hodně zdevastovaný, tak ty krávy odvedli jinam. Postavili kravíny… A pak nepotřebovali stáje pro koně, protože začali mít traktory… statky nechali chátrat… Pár jich bylo pro, možná třicet nebo dvacet procent… ale každý, kdo měl pole a vzali mu ho, tak byl proti… každý chtěl to svoje políčko, i když ho měl třeba jen malé, chtěl ho mít… A proto oni potřebovali vystěhovat velké statky, aby JZD mohlo nějak začít… a kdo nebyl v JZD… to si trochu převzali od Hitlera… tak jim dávali obrovské dávky. Z jednoho hektaru musel odevzdat, už nevím, kolik ječmene, pšenice… a když měl třeba deset hektarů, tak to drželi do poslední chvíle… když někdo na tu dávku neměl, protože se mu na poli neurodilo, tak to musel koupit, aby to mohl odevzdat… zadarmo, státu. Tak na těch polích lpěli… ale postupně se JZD rozpínalo, nakonec je tím systémem umořili. Měli tak velké dávky… a když se stalo, že někdo nesplnil, tak ho zavřeli…“

  • „Když mi bylo pět let… to byla válka, v roce 1944… tak byl můj tatínek starostou obce. Byl starostou od svých čtyřiadvaceti let… jakmile mu tolik bylo, tak ho poprvé zvolili a pak ho volili každé čtyři roky. Až do roku 1948, pak přišli komunisti. Tatínek se k lidem v obci choval tak, jako kdyby to byla jeho širší rodina… neexistovalo, aby někdo s něčím přišel a on na něj neměl čas. Pokaždé měl čas a pokaždé pomohl. A když byla válka, tak chtěl Hitler nahlásit, kolik je v obci komunistů. A tatínek je pokaždé zapřel, i když věděl, že tady jsou… pokaždé se za ně postavil a nahlásil, že tady nejsou. A maminka potom po válce říkala: ‚Vidíš, teď tě vystěhovali, aby ti to předvedli… a ty jsi za ně dával hlavu do oprátky…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Údraž, 17.12.2018

    (audio)
    délka: 01:58:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V padesátých letech se všechno rozbilo

Dobová fotografie
Dobová fotografie
zdroj: archiv pamětnice

Dagmara Pavlátová se narodila 11. března 1939 v Údraži v jižních Čechách do rodiny majitele velkostatku. Její otec Václav Hrdlička byl v letech 1925 až 1948 také údražským starostou. Rodina hospodařila na statku a přilehlých polnostech nepřetržitě již od roku 1760. V roce 1949 Václav Hrdlička přišel následkem úrazu o levou paži a začátkem 50. let musel, přestože byl invalidní, vstoupit do nově vznikajícího jednotného zemědělského družstva. V dobré víře daroval družstvu statek i všechna pole. Rodina mohla zpočátku zůstat v obytné části statku, ale hospodařit už nesměla. Po dvou letech byl Václav Hrdlička z družstva vyloučen. Důvodem mělo být, že neodpracoval předepsaný počet hodin. Dostal nařízení k vystěhování se s celou svou rodinou mimo okres. Museli tak učinit do 48 hodin, a ze dne na den se tak ocitli bez zázemí. Žádali tehdejšího prezidenta o možnost zůstat bydlet alespoň v domku, který si postavili jako výminek, ale žádost jim byla zamítnuta. Dagmara ani její bratr nesměli na základě svého třídního původu studovat. Statek se rodině v roce 1990 v rámci restitucí navrátil ve zdevastovaném stavu. Pamětnice zahájila rekonstrukci, která si vyžádala mnoho investic a trvala téměř dvacet let. V roce 2018 se do rodného statku po desetiletích vrátila.