Květoslav Pavlík

* 1922

  • „Táta byl také nepřítelem toho všeho. My když jsme potom sháněli zbraně a takové ty věci jsem od Rumunů sehnal... Rumuni bojují a včil mají oddych v zázemí pár dní a zase jdou na frontu. Tak jak byli v tom oddychu, tak byli u nás v Mysločovicích na sále ubytovaní a já jsem měl klíč od jeviště, dělal jsem osvětlovače. Dostal jsem se tam, jak byli nastoupeni na cvičáku, tak jsem si prohlížel, co tam všechno mají. Něco tam nechali, tak jsem se dostal ke kulometu. Pušky, to už jsme taky všechno měli. Lehký kulomet jsem potom schovával u táty na poště mezi tiskovinami. Chvilu. A jak tam byli potom zase Němci, to už se blížila fronta, tak s tím Jarou Doleželovým jsme ten kulomet z pošty odsmýčili, tam byl takový lihovar, pálenice. Ten kulomet jsme schovali do komína. Kulomet jsme použili, jenomže to byl maďarský kulomet a nepasovaly tam normální náboje. Štěstí, že jsme měli pytlík maďarských nábojů. To byl problém s tím kulometem. Potom jak nám došly náboje, tak nebyl na nic.“

  • „A jednou jsme šli na schůzku a hajný, který do toho byl asi taky zapletený, říkal: ,Nechoďte tam, Michala právě sebralo gestapo!‘ A už jsme byli blízko, už jsme slyšeli štěkat psa u té chalupy, kde Michal bydlel. Tak jsme se vrátili a uvažovali jsme, co dělat, říkali jsme si, že když ho začnou Němci vyslýchat a prozradí to i na nás, tak jsme odešli domů. Udělali jsme si s Doleželem bunkr, kde jsme přespávali a navázali jsme dvě nebo tři rodiny, kteří nás zásobovali jídlem.“

  • „Odstraňovali jsme z polí nevybuchlé miny a to střelivo. Jak jsme ty nášlapové miny odstraňovali, tak jeden kluk nám to donesl 20 metrů na pole a my jsme z příkopu do toho stříleli. Ten můj kamarád do toho střelil a to se rozprsklo a všechno to letělo nad námi. Já povídám: ,Hergot, toto letělo všecko nad náma!‘ Stoupnu a podívám se, on ležel na znak. Proč se nekryje? Podívám se lepší a on tady měl díru a vylézal mu mozek a krev mu valila z toho... Ještě po válce tam zůstal jeden kamarád.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Frenštát pod Radhoštěm, 18.04.2013

    (audio)
    délka: 01:06:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zneškodňovali jsme miny a já se díval, proč se můj kamarád nekryje? Byl mrtvý, střepina ho zasáhla do hlavy

Květoslav Pavlík jako třicátník
Květoslav Pavlík jako třicátník
zdroj: domácí archiv pamětníka

Květoslav Pavlík se narodil 24. června 1922 v Dubicku do rolnické rodiny. Otec byl za první světové války námořníkem rakousko-uherského loďstva. Později se otec stává poštovním úředníkem, protože malé pole je nedokázalo uživit. Za války jeho otec své povolání využíval k protinacistickému odboji. Květoslav Pavlík se do odboje zapojil spolu s kamarády z fabriky, pracoval tenkrát v bývalých Baťových strojírnách. Brali maďarským vojákům zbraně a munici, což spolu s různými informacemi dodávali partyzánům přes spojku, restauratéra U Svaté vody. Ten byl ale na jaře 1945 zatčen, proto se musel Květoslav Pavlík spolu s kamarádem Jaroslavem Doleželem skrývat. Zbudovali si bunkr, kam jim jejich blízcí donášeli potají jídlo. Zůstali v kontaktu s partyzány a zúčastnili se osvobození obce Hostišová. Spolu s postupujícími rumunskými vojáky čelili německému pokusu o protiofenzivu. Po utichnutí bojů se Květoslav podílel na zneškodňování munice, při kterém nešťastnou náhodou zahynul kamarád Jaroslav Prokop z Mysločovic. Po válce pracoval nejdříve ve Zlíně, později ve Frenštátě pod Radhoštěm. V roce 1952 se oženil, má dva syny.