Malý člověk zůstane vždycky jen malým člověkem
Žofie Pekařová se narodila v únoru 1934 v jihomoravské německé obci Vlasatice. Otec byl český kovář, matka, starající se o domácnost, byla Němka. Celé dětství strávila v německém prostředí, i doma se mluvilo pouze německy. Se začátkem války se situace ve Vlasaticích začínala měnit, mnoho mladých mužů muselo narukovat do armády. Mezi nimi byli i dva strýcové Žofie Pekařové. Na konci války zažily Vlasatice jednu z posledních bitev, během níž byla téměř polovina vesnice zničena. Část obce byla evakuována, část se ukrývala ve sklepích. Spolu s dalšími třiceti lidmi se ve svém sklepě ukrývala i rodina pamětnice. Po konci bojů se v obci usadili sovětští vojáci, kteří vykrádali místní vinné sklepy a opilí řádili po vesnici. Rabovali, bili a znásilňovali. Při jednom ruském řádění přišel o život Thomas Czak, dědeček Žofie Pekařové. Do obce postupně začalo přicházet české obyvatelstvo, které zabíralo jednotlivé domy. Německé obyvatelstvo bylo připravováno na odsun. Díky zásahu bratranců otce Žofie Pekařové mohla celá její rodina i s babičkou z matčiny strany zůstat díky smíšenému manželství ve vesnici. Všichni matčini sourozenci i širší příbuzenstvo se po válce usadili v Rakousku a Německu.