Rusáci nestáli za nic. Po válce mě chtěli znásilnit v parku
Narodila se 10. dubna 1926 v Českém Krumlově rodičům Kateřině a Josefu Kovářovým. Maminka vařila na faře a tatínek pracoval v papírně, měla o tři roky staršího bratra Josefa. Žili v bytě s babičkou Růženou z maminčiny strany, která se starala o domácnost. Rodina se měla dobře až do záboru pohraničí v říjnu 1938, kdy se Český Krumlov ocitl v Německé říši. Díky varování sousedů odjeli z Českého Krumlova do Českých Budějovic vlakem před záborem Sudet na sv. Václava 28. září 1938. Na jejich vlak už tehdy Němci stříleli. V Českých Budějovicích našli byt v Nové ulici, pamětnice zde chodila do školy, kterou musela ukončit ve 4. ročníku měšťanky, protože školu zabrali Němci. Poté šla do učení na švadlenu do místního salonu. V 17 letech se seznámila s kamarádem bratra, vojákem vládního vojska, za kterého se vdala den před narozením dcery v květnu 1944. Po válce se ji v Českých Budějovicích v parku pokusili znásilnit dva ruští vojáci, odjela proto k manželovým rodičům do Zubčic u Velešína. V jejich stodole bylo ubytováno šest amerických vojáků, kteří se k ní chovali slušně. Po válce se s manželem přestěhovali do Týna u Sokolova, kde se její manžel jako voják stal předsedou národního výboru. Po čase byl přeložen do Liberce, kde rodina našla nový domov. Pamětnice se věnovala šití v domácnosti a vychovávala dceru Růženu a syna Bohumila. V roce 1971 ovdověla a znovu se neprovdala. V roce 2022 žila v Liberci v Domě seniorů ve čtvrti Františkov.