Hodně lidu padlo na kolena, líbali zem, a pak nás rozmístili do táborů
Stáhnout obrázek
Taťjana Podhajská, rozená Kogramš, se narodila 27. září 1926 v obci Mokriz v Gomelské oblasti v tehdejším Sovětském svazu (dnes v Bělorusku). Vychodila devět tříd školy a po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem byla v roce 1942 nuceně nasazena do nacistického Německa. Přes Mnichov se dostala do Kolína nad Rýnem, odkud byla vybrána k práci na statku rodiny Steinhofových. Zde také prožívala spojenecká bombardování a během jednoho náletu byla lehce zraněna. V roce 1945 se dočkala osvobození americkou armádou a poté se odhodlala k návratu do Běloruska. Ve vlasti byla krátce internována v táboře Kartuz-Bereza ve městě Byaroza v Brestské oblasti a po propuštění si dodělala deset tříd školy. V roce 1946 odešla na studium do ukrajinského Lvova, v roce 1951 ukončila německou filologii, ale návrat do rodného Běloruska jí nebyl umožněn. Odešla do Rivnenské oblasti, seznámila se s Čechem Podhajským, který v roce 1947 nereemigroval a zůstal na západní Ukrajině, a v roce 1953 se za něj provdala. Pracovala jako učitelka německého jazyka na vysoké škole v Rivne a poté na škole v Hlinsku. Nejprve bydlela v Hlinsku a poté se přestěhovala do Zdolbunova. Její rodná obec byla po roce 1986 zlikvidována kvůli černobylské havárii. V současnosti žije se svou dcerou ve Zdolbunově.
