Rudolf Pompe

* 1933

  • „Od patnácti let do šedesáti let tady všechny muže a chlapce sebrali. Poslali je na práce a někdo se vrátil hned a někdo se nevrátil. Brácha musel do Ostravy do dolů. Otce napřed dali do lesa a pak do Adolfovic a Nýznerova, kde měli za války tábory zajatí Rusové a kde pak dávali Němce. Později šel do Jáchymova. Museli pracovat. Otci vyčítali, že za války něco dělal na obecním úřadě.“

  • „Neměli jsme československé občanství. Nebrali jsme ho, protože Němce posílali do dolů. Tak jsem dostal papír, že když nepřijmu československé občanství, tak budu měsíčně platit kolem dvou tisíc korun, že tady můžu žít. To jsme si nemohli dovolit, tak jsem si občanství musel vzít. Jel jsem do Jeseníku a řekl jim, že když si ho vezmu, tak mě stejně pošlou do dolů. Řekl mi tam, že to nepřipadá v úvahu, že takové lidi jako já potřebují do armády. Uvěřil jsem a podepsal. Na podzim jsem narukoval a hned mě šoupli do Ostravy.“

  • „Měli jsme postavený nový dům, tak jsme byli jedni z prvních vyhnáni. Brácha měl patnáct roků, tak ho zavřeli. Já jsem měl dvanáct roků, takže pak jsem byl nejstarší ze sourozenců a musel jsem pomáhat a živit prarodiče. Nic jsme neměli. Na hodinu nás vyhodili. Naložili nás na žebřiňák a vyvezli na horní Domašov a tam nás vyhodili. Ani plechovou vanu na koupání nám nedali a nejmladší bratr se narodil v pětačtyřicátém. Všechno nám sebrali. Brácha se potom vrátil, tak jsme od sousedů sehnali dřevo, abychom mohli alespoň zatopit. Na odsun. Pak se rozhodli, že nás pustí do Německa. Já jsem hlídal prarodiče, ale ostatní jeli do Liberce. Rok byli v Liberci, ale nepustili je, protože věděli, že já a bratr jsme schopni vojenské služby.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bělá pod Pradědem, 10.03.2016

    (audio)
    délka: 02:23:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pod vrcholky jesenických hor

Rudolf Pompe v roce 1952
Rudolf Pompe v roce 1952
zdroj: archiv pamětníka

Rudolf Pompe se narodil 23. ledna 1933 v obci Domašov (německy Thomasdorf) rodičům německé národnosti. Jeho devítičlennou rodinu nezařadili do poválečného odsunu Němců. Následně otce a bratra poslali na nucené práce, rodinu vystěhovali z jejich domu a nechali ji zcela bez prostředků. Rudolf Pompe se tak ve třinácti letech stal hlavním živitelem rodiny. Úřady rodině opakovaně znemožnily dodatečný odchod do Německa. Když prý otec poslal stížnost prezidentovi republiky, skončil na tři roky v nápravně pracovních táborech u uranových dolů na Jáchymovsku. Většina členů rodiny se během politického uvolnění v roce 1968 vystěhovala do města Waldkraiburg v Bavorsku. Rudolf Pompe ale tehdy zrovna opravoval dům a manželka Helga čekala dceru Moniku, a tak se rozhodli počkat. Do Československa ale vpadla vojska Varšavské smlouvy a v době normalizace se oficiálně vystěhovat nesměli. Rudolf Pompe je tak dnes posledním členem početné rodiny, který stále žije v Domašově.