Jarmila Procházková

* 1942

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Měla jsem sbor při Domě kultury. Měli jsme hodně dětí a tam jsem řekla jednu větu, která se jim nelíbila. Bylo to na velikánské schůzi. Oni nám pořád říkali, že všechno teď už půjde lépe, že bude brzy demokracie, až soudruzi pochopí, jak Gorbačov to dobře vede. Já jsem si vzala slovo a říkala: ,Prosím vás, jak to můžou pochopit ty staré struktury? Tam musí přijít nové noví lidé a teprve potom začít dělat demokracii.´ Tak mě nakonec vyhodili z Domu kultury.“

  • „Měla jsem vystudovanou aprobaci ruský jazyk, takže jsem přijala nabídku od školského úřadu a dělala jsem hlavní vedoucí na ruských táborech. Na těch táborech jsem měla jednu zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. Plakala tam ruská učitelka, že jejího syna nevzali na vojnu. Na sedm let. Mně to bylo divné a říkala jsem, vždyť naši kluci si shání modré knížky, aby nemuseli na vojnu. Ještě jsem jí říkala, co když jí ho zabijou, kdyby byla válka? A ona odpověděla: ‚Pro sovětskou matku je velká čest, když její syn zemře ve válce.´ Pro mě to bylo nepochopitelné. Byla jsem nešťastná a přemýšlela jsem, co to je za politiku, když tohle udělá z mámy!“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 19.04.2024

    (audio)
    délka: 46:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Umění rozdávat radost

Na motorce, 1960
Na motorce, 1960
zdroj: archiv pamětníka

Jarmila Procházková se narodila 25. prosince 1942 v Plzni do rodiny malíře pokojů. Finanční situace rodiny se zhoršila po roce 1953, kdy rodiče po měnové reformě přišli o většinu peněžních rezerv. Provázela ji celoživotní vášeň ke sportu, místo tělocviku ale musela vystudovat hudební výchovu. Jako kvalifikovaná ruštinářka jezdila později na letní česko-ruské tábory, kde dělala hlavní vedoucí. Celý život pracovala jako učitelka a vychovatelka, kvůli protirežimním postojům čelila různým problémům. Od roku 1982 vede v Plzni a capella dětský pěvecký sbor Jiřičky, oceněný na několika celostátních soutěžích. V roce 1989 pomáhala po Praze rozvážet revoluční materiály studentů FAMU. Po sametové revoluci stála u vzniku plzeňské Tříkrálové sbírky, které se s dětmi každý rok účastní. Soubor Jiřičky zpívá na mnoha místních charitativních akcích. Pamětnice byla nominována na krajskou cenu Ď pro mecenáše, je nositelem ocenění Dobrý anděl. V roce 2024 stále žila v Plzni, kde se kromě sbormistrování stále aktivně věnovala sportu.