Ivana Reichlová

* 1955

  • „Šli jsme z divadla, Jirka mě vyzvedával, bydleli jsme od divadla kousek. Stáli jsme na druhé straně té barikády a už jsme se nedostali přes Národní. Museli jsme to obejít přes Perštýn do Karolíny Světlé. Viděli jsme do zad obuchářům, ty bílé přilby, a za nimi bylo nebe těch svíček. Už bychom se tam nedostali. Koukali jsme, jenže jsme se nemohli dostat ani přes ulici Karolíny Světlé, která ústí zpátky na Národní, protože tam stály antony [policejní auta pro přepravu zadržených] a bylo to zabarikádované policisty. Už je měli obklíčené. Dav byl obklíčený“.

  • „Došlo velice prudce k tomu, že jsem si spoustu věcí srovnala. Jednak tím, že jsem o tom se svým mužem mluvila, jednak tím, že jsem měla obrovský přístup k literatuře, tak jsem si to vyčetla. Myslím, že tady jsem konečně uspokojila svůj obrovskej hlad po vědomostech a znalostech, jak se věci opravdu měly. A už to bylo jen na mě, abych vnímala čas, který je, a dávala si dohromady, jak se to vyvíjí.“

  • „Podle toho, jak žila babička ve společenství blízkých, tak nic neukazovalo na to, že by tam zůstalo nějaké bolavé místo po válce. Na druhou stranu, když se o válce zmínili, tak pro ně to snadný čas nebyl. Byla veliká bída a vím, že maminka tehdy říkala, že to bylo hrozné, když byli malí, že neměli co jíst a babička i dědeček prokázali nadlidské úsilí, aby válku přežili. Babička měla hodně sourozenců, ale protože si ji vzal český obyvatel, tak mohla zůstat v Čechách, ve Cvikově, kde žili. Ale její sourozenci museli v odsunu ze Cvikova odejít. Nebyl to pochod smrti, jako byl třeba ten z Brna do Německa, ale bylo to velice smutné. Museli si naložit jen vymezenou část majetku a na určitých úsecích cesty to bylo asi velice zlé, protože se jim vždy nedostávalo vlídného zacházení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.06.2022

    (audio)
    délka: 01:43:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je dobré mít vždy něco před sebou

Ivana Reichlová, cca 2007, fotografoval zřejmě Oldřich Škácha
Ivana Reichlová, cca 2007, fotografoval zřejmě Oldřich Škácha
zdroj: archiv pamětníka

Ivana Reichlová, narozena 1. března 1955, prožila své dětství na území bývalých Sudet na severu Čech, ve městě Cvikov. Její německá babička díky manželství s Čechem nemusela do poválečného odsunu. Pamětnice popisuje své dětství v horském kraji jako šťastné a izolované, až po 21. srpnu 1968 začala více vnímat politickou situaci a názorově se názorově vzdalovat svým rodičům. Po absolvování gymnázia v České Lípě se vyučila radiologickou laborantkou a následně začala pracovat v Praze ve Fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Z jejího prvního manželství vzešla dcera Barbora, s manželem se však rozvedla. Jako matka samoživitelka byla v těžké ekonomické situaci, pracovala v knihovně a starala se o dceru. Později začala pracovat jako asistentka režie a inspicientka ve Studiu Ypsilon, kde se seznámila se svým budoucím druhým manželem Jiřím Reichlem. Sametovou revoluci prožila v prostředí setkávání Občanského fóra ve Studiu Ypsilon. Po narození druhé dcery Anny pracovala v České advokátní komoře. Mezi lety 2006 až 2011 pracovala v Kanceláři bývalého prezidenta Václava Havla. V roce 2022 žila v Praze.