Frank Richter

* 1949

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Státní bezpečnost si uvědomila, že tyto kontakty jsou využívány také k pašování, a snažila se pak mezi nás přivést lidi jako své špiony. Vím jen o jednom. Státní bezpečnost většinou používala pro své kontakty krycí jména. Vím jen o jednom, kterého naverbovali a který byl pro ně také aktivní. Po sjednocení jsme zjistili, že mu říkali IM Berg [neoficiální spolupracovník Hora].“ – „Co od něj chtěli?“ – „Musel psát zprávy o tom, co se děje mezi horolezci. O těch pohraničních stycích, a kde to bylo možné, tak i o politické činnosti, ilegálním držení zbraní a tak dále. Musel to pořádně sepsat a oni to pak analyzovali. Já ho znám. Do restaurace, kde jsme pohodlně posedávali, přicházel vždycky večer v trochu pozdější hodinu. Po desáté hodině. Kdy už míra ostražitosti po pár pivech polevila a jazyk byl sdílnější. Kde jsme si povídali o věcech, o kterých bychom si jinak nepovídali.“

  • „V době, kdy jsem měl tyto přeshraniční kontakty a překračoval jsem hranici načerno, bylo to už [plot s ostnatým pletivem] zrušeno. Ta hraniční stanice v Lückendorfu už byla demontovaná a bylo to vlastně relativně snadné. Když se člověk trochu naučil jazyk, a když náhodou někoho potkal, uměl říct nějaké to vhodné slovo, tak to vlastně šlo docela dobře. Po hraničním přechodu načerno jsme s českými kamarády lezci vyrazili do Prachova a o víkendu tam lezli. A pak jsme se vrátili, s trochou obav a zpoceným čelem. Nebyl to ale žádný problém.“ – „Načerno přes hranice. Jak jste to dokázali?“ – „Sešel jsi k hranici, která byla vyznačená hraničními kameny, trochu ti bušilo srdce, a samozřejmě ses tam trochu připlížil, skoro po indiánsku, a podíval ses. Nikdo nebyl vidět? Šup, rychle přes hraniční čáru a na druhou stranu hraniční cesty a pak už jsi byl tam. Většinou jsme měli domluvenou schůzku, byl tam někdo s autem nebo motorkou, a pak jsme rychle zmizeli z lesa.“

  • „V roce 1968 jsem zase lezl v Českém ráji, v Sedmihorkách. Lezli jsme a najednou jsme si uvědomili, že nad skalami létají nízko stíhačky. Byla to letecká operace. Něco se dělo! A když jsme se chtěli v neděli vrátit, přišli jsme k benzinové pumpě. A tam nám řekli, že můžeme dostat jen tolik benzinu, abychom dojeli na hranice. Rusové napochodovali, byl nedostatek, a my jsme se museli postarat, abychom s tím vyšli. A pak jsme samozřejmě jeli do Hrádku, k našim českým horolezeckým kamarádům. ‚Co se tady děje?‘ ‚No, Rusové přijeli s tanky, pražské jaro skončilo a teď to bude asi s tou hranicí složitější. Hlavně se dostaňte domů. Nedá se říct, jak se to tady teď bude vyvíjet.‘ A když jsme byli doma, tak nám lidi z Oybinu říkali, že tady do Lückendorfu jezdily tanky celou noc, jeden za druhým, a pak všechny vjely do Čech přes Petrovice. A Oybin byl vyhlášen zakázanou oblastí, všichni cizinci a rekreanti museli jet domů. Můj švagr tam měl strýce ze západního Německa, který musel okamžitě domů. V Niederoybinu postavili dočasnou závoru a každý, kdo chtěl vstoupit nebo odejít, byl zkontrolován. Kontroly dokladů atd. Byl to uzavřený prostor. A my jsme byli vlastně docela smutní, protože jsme do Česka hodně jezdili a sledovali tamní vývoj. A mysleli jsme si, že se tam něco děje, že jsou na dobré cestě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zittau, 14.02.2024

    (audio)
    délka: 01:07:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť pohraničí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za mého dětství byl na česko-německé hranici ostnatý drát, dnes už tam zůstaly jen patníky

Frank Richter jako horolezec, Českosaské Švýcarsko, 60. léta
Frank Richter jako horolezec, Českosaské Švýcarsko, 60. léta
zdroj: Pamětník

Frank Richter se narodil poblíž městečka Oybin na historické hranici mezi Lužicí a Čechami v roce 1949. Krátce poté vznikla na území někdejší sovětské okupační zóny Německa takzvaná NDR, Německá demokratická republika. Ač se deklarovala jako bratrský stát socialistického Československa, obě země od sebe oddělovala neprostupná hranice a ostnatý drát. Tak tomu bylo až do doby, kdy byla v Berlíně vybudovaná zeď, která značně ztížila útěky z Východu na Západ přes železnou oponu. Oybin byl od českého pohraničí neprodyšně uzavřen, což Frankovo dětství ovlivnilo stejně jako bída poválečného Německa a množství vyhnanců z Československa a Polska, kteří v Oybinu a okolí našli útočiště. V šedesátých letech se mladý úspěšný horolezec Frank Richter seznámil s partou českých nadšenců, kteří také zlézali hory po obou stranách Českosaského Švýcarska. Přes hranici tedy chodil i jezdil často, ať už prostřednictvím malého příhraničního styku, nebo nelegálně přes takzvanou hranici zelenou. Součástí těchto dobrodružství byla i vzájemná výpomoc mezi českými a německými sportovci, která vyžadovala tu a tam či ono nedostatkové zboží propašovat přes hranice. V roce 1989 se Frank Richter zúčastňoval prodemokratických manifestací v Žitavě, po pádu komunismu zastával i funkce v místní politice. Jedním z vrcholných dnů jeho života byl vstup ČR do Schengenského prostoru v roce 2007, který znamenal naprosté odstranění hranice mezi Oybinem a protilehlými českými obcemi.