Frank Richter

„V době, kdy jsem měl tyto přeshraniční kontakty a překračoval jsem hranici načerno, bylo to už [plot s ostnatým pletivem] zrušeno. Ta hraniční stanice v Lückendorfu už byla demontovaná a bylo to vlastně relativně snadné. Když se člověk trochu naučil jazyk, a když náhodou někoho potkal, uměl říct nějaké to vhodné slovo, tak to vlastně šlo docela dobře. Po hraničním přechodu načerno jsme s českými kamarády lezci vyrazili do Prachova a o víkendu tam lezli. A pak jsme se vrátili, s trochou obav a zpoceným čelem. Nebyl to ale žádný problém.“ – „Načerno přes hranice. Jak jste to dokázali?“ – „Sešel jsi k hranici, která byla vyznačená hraničními kameny, trochu ti bušilo srdce, a samozřejmě ses tam trochu připlížil, skoro po indiánsku, a podíval ses. Nikdo nebyl vidět? Šup, rychle přes hraniční čáru a na druhou stranu hraniční cesty a pak už jsi byl tam. Většinou jsme měli domluvenou schůzku, byl tam někdo s autem nebo motorkou, a pak jsme rychle zmizeli z lesa.“

„V roce 1968 jsem zase lezl v Českém ráji, v Sedmihorkách. Lezli jsme a najednou jsme si uvědomili, že nad skalami létají nízko stíhačky. Byla to letecká operace. Něco se dělo! A když jsme se chtěli v neděli vrátit, přišli jsme k benzinové pumpě. A tam nám řekli, že můžeme dostat jen tolik benzinu, abychom dojeli na hranice. Rusové napochodovali, byl nedostatek, a my jsme se museli postarat, abychom s tím vyšli. A pak jsme samozřejmě jeli do Hrádku, k našim českým horolezeckým kamarádům. ‚Co se tady děje?‘ ‚No, Rusové přijeli s tanky, pražské jaro skončilo a teď to bude asi s tou hranicí složitější. Hlavně se dostaňte domů. Nedá se říct, jak se to tady teď bude vyvíjet.‘ A když jsme byli doma, tak nám lidi z Oybinu říkali, že tady do Lückendorfu jezdily tanky celou noc, jeden za druhým, a pak všechny vjely do Čech přes Petrovice. A Oybin byl vyhlášen zakázanou oblastí, všichni cizinci a rekreanti museli jet domů. Můj švagr tam měl strýce ze západního Německa, který musel okamžitě domů. V Niederoybinu postavili dočasnou závoru a každý, kdo chtěl vstoupit nebo odejít, byl zkontrolován. Kontroly dokladů atd. Byl to uzavřený prostor. A my jsme byli vlastně docela smutní, protože jsme do Česka hodně jezdili a sledovali tamní vývoj. A mysleli jsme si, že se tam něco děje, že jsou na dobré cestě.“