Pán Bůh mě miloval
Stáhnout obrázek
Oldřich Richter se narodil ve východočeských Holicích 16. května 1921. Otec Karel Richter vlastnil v Holicích autodílnu a obchod s benzinovými čerpadly, matka Anna Richterová, rozená Rašínová, pocházela z rodu českého písmáka, který měl společné kořeny s prvorepublikovým ministrem financí Aloisem Rašínem - děd Oldřicha Richtera a Alois Rašín byli bratranci. Otec Karel byl velký sportovec a již v roce 1908 jezdil motocyklové závody. Základní školu navštěvoval Oldřich Richter v Holicích, následovala pokračovací škola, kde se vyučil strojním mechanikem a prodavačem. Během války si pak doplňoval vzdělání v několika kurzech a stal se mistrem v oboru jízdních kol. Již od dětství navázal Oldřich Richter na sportovní tradici svého otce a věnoval se řadě sportů, především cyklistice a krasojízdě na kole. Tuto netradiční disciplínu provozoval vedle cyklistiky i po celou dobu války, kdy absolvoval četná vystoupení v rámci krasojezdecké skupiny, a vyhnul se tak členství v aktivistickém Kuratoriu pro výchovu mládeže. Krasojízdu později i vyučoval. S blížící se hrozbou války se v roce 1938 přihlásil do akce Tisíc nových pilotů a chtěl následovat svého bratra, který rovněž létal. Absolvoval testy, ale povolán již s počátkem okupace nebyl. Pracoval proto v autodílně u svého otce v Holicích, kde se opravovala německá vojenská vozidla. V často zasněžených automobilech se občas našla i nějaká zbraň a munice, které otec se syny pečlivě vyčistili a schovávali do bedny ukryté v obchodě, kde vše vydrželo až do doby povstání. Povstání v Holicích vypuklo hned 5. května 1945. Díky tomu, že na okolních železničních tratích stály vlaky s různým sortimentem včetně zbraní, dostalo se do rukou povstalců a partyzánů značné množství zbraní a munice. Povstalci dokonce disponovali dělem, které bylo umístěno za zátaras na jednu z příjezdových cest. V poledních hodinách vypukl boj o místní obuvnickou a oděvní továrnu, který probíhal až do 6. května. Povstalci zatarasili příjezdové cesty, kde bylo střelbou bránili německým vozidlům v průjezdu městem. Oldřich Richter se první den povstání účastnil obsazování německé vysílačky, které se odehrálo bez jediného výstřelu. Rovněž se s otcem a bratrem zapojil do oprav zabavených válečných vozidel. Druhý den povstání se nad Holicemi objevila německá letadla, která po počátečním mapování situace začala město bombardovat. Úlomky z bomb byl zasažen i dům Oldřicha Richtera a téměř zničena radnice, ve které byly ukryty ukořistěné zbraně. Po bombardování následoval útok na město, do kterého vtrhla velká masa německých vojáků. Začalo prohledávání domů a zatýkání. Oldřich Richter se spolu s rodiči a sousedy ukryl ve sklípku pod dílnou, což jim možná zachránilo život. Když totiž do domu vtrhli vojáci, byl plný zbraní a munice a na dvoře stálo několik vojenských vozidel. Takové štěstí však neměl bratr Oldřicha Richtera, který byl spolu s velkým množstvím holických obyvatel internován na louce za městem a následně přesunut do místní sokolovny. Po uklidnění situace pozoroval Oldřich Richter dílenským okénkem postup německé armády a viděl, jak někteří holičtí občané ještě v tuto dobu na ulici nadšeně vítali německé okupanty. Německá vojska se v Holicích zdržela do večerních hodin 8. května. Rodina Richterových včetně bratra vše přežila. Po válce začal Oldřich Richter pracovat v autodílně, kterou na něho otec nechal převést. Po čase se rozhodl, že podnik nechá dobrovolně znárodnit. V nově vzniklé Mototechně však nepůsobil dlouho. Jak sám říká, byl považován za spolehlivého občana a této skutečnosti se rozhodla využít StB a všemožně ho lámala ke spolupráci. Když byla situace již neúnosná, opustil Holice a přestěhoval se k rodičům do Hradce Králové. Radostnější chvíle prožíval Oldřich Richter v soukromém životě. Již v červnu 1945 se oženil s Martou Schánělovou. Byla to vůbec první poválečná svatba v královéhradeckém sboru CČS(H) kněze Ambrože a vše se točilo kolem cyklistiky. Pro Oldřicha Richtera představovala svatba ještě jednu životní změnu. Rodina manželky byla totiž velice aktivní v Církvi československé (husitské) a Oldřich Richter si tuto skutečnost vzal za svou. Postupně celá desetiletí působil v různých funkcích v radě starších, diecézních výborech, diecézní radě a nakonec i v ústřední radě této církve. Přestože nebyl protikomunistický odbojář a jak v Mototechně, tak později i v Československých automobilových opravnách zastával vedoucí funkce, StB mu nezapomněla odmítnutí spolupráce. Když v jedné z prodejen Mototechny bylo manko, byl Oldřich Richter zahrnut mezi obviněné, přestože s touto defraudací neměl nic společného a v této prodejně nepůsobil, ale jako vedoucí ji zaštiťoval, což se StB náramně hodilo. Sám vyšetřovatel mu připomněl, že odmítl spolupráci, a dále se na nic neptal. Konal se soud a jediný odsouzený k nepodmíněnému trestu byl právě Oldřich Richter. Trest zněl jeden rok nepodmíněně, ze kterého si osm měsíců odpykal v Ostrově na Jáchymovsku. Po návratu z vězení se Oldřich Richter opět vrátil na své původní místo vedoucího zásobování v Československých automobilových opravnách - ČSAO a pracoval tam i po přemístění z Hradce Králové do Pardubic. V tomto podniku prožil Oldřich Richter i vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa a vzpomíná, jak nejvíce na „spojenecká vojska“ hrozili komunističtí funkcionáři (sám ve straně nikdy nebyl), kteří se později s nastupující tzv. normalizací stali ultralevicovými představiteli a dovedli ČSAO téměř ke krachu. S nastupující normalizací absolvoval Oldřich Richter prověrky, při kterých musel mimo jiné obhajovat své působení v církvi. Nakonec byl i s ostatními vedoucími představiteli vyhozen a odešel pracovat do nově vznikajícího autoservisu v rodných Holicích. Tam působil až do odchodu do důchodu, kdy si ho vyžádal hradecký Agrostav, tam pracoval až do jeho rozpadu po roce 1989. Ve svém životě vyznává Oldřich Richter krédo: „Nikdy neodcházej do důchodu v šedesátce“. Sám pracoval až do svých 75 let a i v současné době se snaží být stále aktivní a pomáhat lidem. V posledních letech se věnuje přednáškové činnosti - navštěvuje hradecké školy a vypráví studentům o okupaci a holickém povstání.
