Eliška Šafaříková

* 1924  †︎ 2016

  • „Já jsem díky známému byla jeden čas zaměstnaná na ministerstvu zemědělství. Můj otec mě tam jednou v té uniformě bezvýložkových vojáků přijel navštívit dolů do haly, můj otec tam byl v té uniformě a já na ministerstvu. No ale samozřejmě jakmile byly prověrky, tak mě kvůli tomu okamžitě neprověřili.“ (Poznámka: bezvýložkoví vojáci = myšleno členové jednotek Pomocných technických praporů.)

  • „V Braunschweigu byl skoro každý den nálet, každý den jsme klusali do krytu, tam to bylo soustavně. A vylezli jsme z krytu a pár metrů byla díra jako hrom. Nebo jsme se dívali z toho lágru z baráku, jak hoří město. Moje matka trpěla, když v rádiu slyšela, že byly nálety na Magdeburg – Braunschweig. Tak proto tehdy nějak získala potvrzení, že je nemocná, takže jsem domů odjela v květnu. Potom za měsíc přivezl osobář už všechny ty holky, protože už to tam bylo neúnosné, ty nálety tam byly pořád.“

  • „Pamatuji si, že jsme jeli vlakem a že jsem vlastně prvně měla kalhoty, tehdy se u děvčat nenosily. Vím, že se matky domluvily, že bude praktické, když budeme mít kalhoty, takže mi moje matka nechala nějaké přešít. Jak byl někdo z příbuzenstva na vojně, tak jsem s sebou také měla jedny obarvené vojenské kalhoty z takové solidní látky, jinak jsem do Braunschweigu měla jenom jedny šaty. Už jsem to zapomněla, ale museli jsme jet z Borovan. Vím, že jsme tam jeli vlakem, ale ten začátek jsem úplně nějak zapomněla. Museli nás vysadit nějaký kilometr před, protože nádraží v Braunschweigu bylo právě po náletu, tam byly koleje zprohýbaný, tak nás do toho lágru museli dovézt autobusem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Úvaly, 21.01.2014

    (audio)
    délka: 41:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem odjížděla do Německa, měla jsem na sobě poprvé kalhoty

Eliška Šafaříková
Eliška Šafaříková
zdroj: sběrač Karel Kužel

Eliška Šafaříková se narodila 26. července 1924 v Trhových Svinech v okrese České Budějovice. Otec byl venkovský stavitel, matka byla v domácnosti. S rodiči bydlela nejprve v Trhových Svinech a poté v nedalekých Jílovicích. Pamětnice navštěvovala v Trhových Svinech dívčí obecnou školu a po skončení páté třídy přešla na osmileté Jirsíkovo české státní gymnázium do Českých Budějovic. Zde maturovala v roce 1943 a otec ji následně zaměstnal ve své kanceláři na pile v Trhových Svinech. Neminulo ji však nucené nasazení. Kamarádky z gymnázia, které byly zaměstnané v Českých Budějovicích, jely na práci kamsi do Rakouska, ona zamířila společně s lidmi z Trhových Svin do německého Braunschweigu. Zde nepracovala v továrně, ale v kanceláři u jednoho starého mládence, kde vyplňovala plachty s počtem náhradních dílů. Denně byla svědkem náletů, z lágru se potom často dívali na hořící město. Když už byla práce kvůli náletům neúnosná, přesunuli Němci továrny pod zem, kde pak pracovali převážně ruští zajatci. Elišku Šafaříkovou následně odvezli zpět domů a nuceně ji nasadili v Jihočeském kovoprůmyslu Velešín (JIKOV) na pozici telefonní operátorky, jelikož uměla dobře německy. Zde pracovala až do konce války. Po válce chodila do jednoleté školy pro sekretářky v Praze na Smíchově. V únoru 1948 její rodině znárodnili parní pilu v Trhových Svinech, kterou založil roku 1900 její dědeček, vystěhovali je z domu a otce přidělili nejprve na pilu do Jindřichova Hradce a poté k Pomocným technickým praporům. Eliška Šafaříková byla zaměstnaná na ministerstvu zemědělství, dále u soudu na Praze 6 jako zapisovatelka. Více než dvacet let pak pracovala jako sekretářka ve společnosti IPS (Inženýrské a průmyslové stavby). Vychovala tři děti a žila v Úvalech u Prahy. Eliška Šafaříková zemřela 5. listopadu roku 2016.