„Z Výspy pochází písnička, ve které se zpívá: ,Bylo posvícení a byla legrace velká, že vola posadili na kolotoč. Upekli něco, a když na to pomyslím, musím se stále smát – zevnitř to bylo syrové, zvenčí spálené, a takovou radost z toho měli, že utíkali po místnosti. Uvařili z borůvek kaši, a tak se jim to povedlo, že přišel táta s holí a děti musely vylízat hrnec. Na obecní schůzi seděli až do půlnoci, a když přišli k rybníku, viděli, jak do něj spadl Měsíc a starosta ostatním řekl, ať jdou a všem to rozhlásí. Přinesli tyče a chtěli Měsíc vylovit, ale protože Měsíc na nebi nezůstal stát, nemohli ho dostat ven. Od té doby jsou ve Výspě bohatí: mají Měsíce dva, jeden v rybníku, druhý na nebi.‘“
„Doma jsme měli pověšený velký obraz, na kterém se můj dědeček opíral o pušku. Dědeček padl v první světové válce. Bratr jednou otevřel dveře a povídá: ,Možná, že mě čeká stejná cesta jako dědečka.‘ A bylo to tak: i on padl v Rusku.“
„Pamatuju si, že jsem se šla zeptat na Výspu, kde v té době žili volyňští Češi, jestli by neměli brambory. Nějaký mladý chlap mi povídal, že ano, že mi nějaké dá. Matka mu na to řekla: ,No, víš, ale co naše prasata?‘ A on jí na to odvětil: ,Napřed jsou lidi.‘“
Marianne Šafaříková, dívčím jménem Tauerová, se narodila 29. prosince 1926 v osadě Flussberg poblíž městečka Luby na Chebsku. Její bratr Franz, nadaný gymnazista a adept studií medicíny, byl roku 1942 odveden do německé armády a po tři čtvrtě roce na východní frontě zabit. Otec Immanuel, předválečný člen komunistické strany, dostal povolávací rozkaz na sklonku války, v Itálii padl do zajetí a na ostrově Asinara těžce onemocněl malárií. Tři poslední válečná léta byla Marianne v učebním poměru. Rodinu nezařadili do odsunu německy mluvících obyvatel. V letech 1942 až 1946 pracovala jako sekretářka a účetní v textilní továrně v Plesné, posléze na příjmu a mezi roky 1946 a 1958 jako vedoucí skladu a expedice v závodě Cremona. Nakonec byla až do roku 1988 zaměstnána jako účetní v podniku Karma. Zemřela v roce 2017.
