„Jednak ve škole jsem měla problémy. A jednak taková docela, no teď už docela úsměvná věc. Děti na mě pokřikovaly farářko, a já jsem to pak měla jako titul. Takže jsem to dlouhá léta měla jako nadávku, ale samozřejmě to ti lidé nemohli tušit. Takže se mi pak dlouhá léta stávalo, že na mě někdo zavolal paní farářko a já jsem sebou trhla, ale ne z důvodu, že mě oslovil, ale že jsem to slovo vnímala v negativním slova smyslu. Teď je to už úsměvné, takové věci.“
„Byla jsem fixovaná na rodinu. Jak jsem vám říkala, tak se mnou si ve školce nesměly hrát určité děti. Když to vezmeme z logického hlediska, tak to logiku nemělo, protože ty malé děti, které měly tři čtyři roky, o politice nevěděly nic. Ale pravděpodobně se jejich rodiče báli komunistů, protože vyloženě si nesměly se mnou hrát. Tak jsem se to naučila respektovat a taky mě to svým způsobem poznamenalo na celý život, což jsem zjistila v několika případech v dospělosti, že na to okamžitě zareaguji.“
Ve školce si s ní děti nesměly hrát, protože její otec byl farář
Helena Salfická se narodila 5. května 1944 v Českých Budějovicích, nicméně v roce 1948 se rodina přesunula do Olomouce. Její otec byl farář Československé církve husitské a kvůli tomu rodina zažila plno nepříjemností a ústrků. Pamětnice zakusila výsměch od dětí ve školce i ve škole, ostatně jejich rodiče jim zakazovali se s ní přátelit. Nesměla studovat, ve čtrnácti letech proto nastoupila do učení v cukrárně. Po několika letech tvrdé dřiny večerně vystudovala střední školu a získala maturitu. Poté se přihlásila na externí studium husitské teologie, které při práci úspěšně zvládla, i když za cenu velkého fyzického i psychického vyčerpání. Poté nastoupila na své první farářské místo v Holicích, kde vydržela více než padesát let. V roce 2023 žila v Holicích a užívala si zaslouženého důchodu.