Nikdy nic není úplně čisté, každý má někde svého strýčka. Proto jsem se už po válce mezi antifašisty nezapojila
Herta Sedláčková, rozená Stachová, se narodila 21. dubna 1923 v Odrách do německé rodiny. Oba rodiče pracovali v Baťově továrně na pryžové výrobky. Otec Herty Sedláčkové Herman se před válkou angažoval v KSČ, matka Elsa do strany vstoupila v roce 1938. Po mnichovské dohodě na podzim 1938 Stachovi zvažovali vystěhovat se do Prahy, což nakonec neudělali z existenčních obav. V Odrách materiálně podporovali rodiny zavřených odbojářů a poté i ruské utečence ze zajateckého tábora. To se stalo pro rodinu osudné, neboť v létě 1944 gestapo ruské uprchlíky dopadlo a jeden ze zadržených vyzradil, kdo jim pomáhal. Pamětnici i její matku gestapo věznilo v Novém Jičíně, babičku a tetu poslali do lágru. Otec v té době již sloužil v námořní jednotce, kam musel narukovat i přes vysoký věk padesáti let. Maminka pamětnice ve vězení zahynula, ona sama se dočkala osvobození. Po válce se z lágru vrátila babička i teta. Otec, který padl do zajetí na Baltu, se vrátil až na jaře 1946. Přesto, že po válce Herta Sedláčková i její otec obdrželi status antifašistů, nemohli oni ani jejich příbuzní kvůli své německé národnosti sehnat práci a přišli i o dům.