Mgr. Lea Skácelová

„Protože vytáhl tu fotku a říká: ´Vidíš, to je moje dcera, umřela na záškrt.´ Nevím, jestli říkal před dvěma nebo třemi měsíci. Teď úplně jasně řekl, že nechce, abych umřela taky, že jsem jí podobná a že chce, abych se vrátila domů. Máma to překládala, ale já mám pocit, že jsem mu rozuměla. Ta holka fakt byla hezká, možná mi byla podobná, nevím. Ve mně bylo něco takového, takový divný pocit, prostě ne a ne a ne, něco tvrdého, ať říká, co chce, já nikam nepůjdu. To jsem ani nepřemýšlela, jenom jsem opakovala: ´Já nepůjdu, já nepůjdu, já nikam nepůjdu.´ On říká, jestli bych šla, kdyby pustil všechny. To posílilo moji obrovskou víru v Boha. Protože jsem uvnitř slyšela: ´Řekni ano.´ A já jsem fakt řekla ´ano,´ vůbec jsem o tom neuvažovala, a řekla jsem: ´Ano.´ On přivolal všechny k sobě, orval jim ty hvězdy, rozdal peněz hromadu, s matkami se domlouval, matky jim říkaly, kam mají jít a pak pověřil ty dva ze židovské obce, ať sundají hvězdy a nacpou si je do kapsy, jdou každý po jednom chodníku a ať nás dovedou zpátky na to nádraží a počkají, až nastoupíme a hotovo.“

„On zařval německy na ty dva a ti okamžitě hnali dolů. On se otočil a německy: ´Komm zu mir.´ Na mě. Já jsem se strašně lekla. Protože jsem měla v myšlenkách tu facku, tak jsem si myslela, že mi dá druhou. Strašně jsem se vyděsila, sice jsem vstala, ale…´Mami.´ Máma šla se mnou k němu a on naprosto jasně se zeptal, jestli mám kam jít. A matka, poněvadž jsme myslely, že táta je v lochu někde v Německu, tak mně řekla: ´K Růže.´ Jako že musím jít za Růžou." Tazatel:"Kdo je to Růža?" - "Růža byla naše pomocnice v domácnosti.“