Mgr. Lea Skácelová

„On zařval německy na ty dva a ti okamžitě hnali dolů. On se otočil a německy: ´Komm zu mir.´ Na mě. Já jsem se strašně lekla. Protože jsem měla v myšlenkách tu facku, tak jsem si myslela, že mi dá druhou. Strašně jsem se vyděsila, sice jsem vstala, ale…´Mami.´ Máma šla se mnou k němu a on naprosto jasně se zeptal, jestli mám kam jít. A matka, poněvadž jsme myslely, že táta je v lochu někde v Německu, tak mně řekla: ´K Růže.´ Jako že musím jít za Růžou." Tazatel:"Kdo je to Růža?" - "Růža byla naše pomocnice v domácnosti.“

„Nás dětí si nevšímal, my jsme jedly. Matky informoval, že my budeme bydlet v tom baráku, v tom bytě, že tam bude takový dětský domov pro nás, že vedle je ložnice a ukázal na dveře. Matky že půjdou na Hagibor a budou tam vyrábět ze slídy okénka k tankům. Jenomže ono to bylo takové… Dnes, když zpětně i to říkám, tak to bylo opravdu dost nevěrohodné, protože ta místnost, kde jsme měli ty stolečky, tam nic jiného nebylo, to byla holá místnost, jenom stolečky dva a osm židliček, tam bychom museli mít nějaké hračky a něco. On říkal, že vedle je ta ložnice. Jedna matka sáhla po těch dveřích a rozrazila je, prostě je otevřela dokořán. To bylo tak strašně rychle, že ani její děti, nevím, jestli tam měla jedno nebo dvě, nikdo ani nevykřikl, ani matky ne, my jsme nikdo honem nepochopili, co se stalo. Ona prostě otevřela dokořán dveře, tam byla holá prázdná místnost zaprášená, nic tam nebylo, ona zaječela, jediná zaječela a jak bylo otevřené okno, tak ona prolétla oknem. To bylo všechno v takovém fofru.“