Ing. Jan Sklenář

„Skokánek (Jan Skokánek), když vybral zbraně, tak nám otec říkal, že přijedou. Asi za dva nebo tři dny přijeli. Přijel ten Géryk (strážmistr Vladimír Géryk) a dva četníci a štábní kapitán Skokánek. A my jsme jim pomáhali nosit plné nákladní auto do sušárny za podmínek, že do sklizně je odvezou pryč. Jenomže v krátké době jednu malou část zbraní odvezli, a jak je odvezli, tak se to nějak provalilo a vedoucí a ti četníci, co to vozili, všechny zavřeli včetně štábního kapitána Skokánka, který to organizoval a byl vedoucí skupiny. Zavřeli je a tím odvoz skončil. Protože už měla přijít sklizeň chmele, tak otec byl celý nešťastný, co s tím. Všichni se na to báli sáhnout, když to prasklo. Tak já a dva sourozenci jsme ty zbraně nosili na naši půdu. V noci průjezdem přes sousední barák a tam jsme zbraně schovali. Jezdil k nám nějaký policajt Solnický (strážmistr Ladislav Solnický), který měl příkaz zbraně kontrolovat, aby nedošlo ke ztrátám při zvlhnutí. A protože to byla starší stavba, nebyla tam dobrá krytina, tak jsme to po každém dešti museli sami spravovat, aby tam nezatékalo. Všechny, co zatkli v první fázi, v Breslau popravili. Protože za organizování a přechovávání zbraní byl bezpodmínečně trest smrti.“

„To bylo v sobotu, kdy v Přestavlkách vraždili a podpálili baráky. Hned jsem tam šel a viděl, jak tam byly tyče na chmel, a tam leželi dva Mačáci a ten jeden byl zabalený v peřinách. Ale proč byl v peřinách, to nevím. Mrtvý, zastřelený. Bylo tam plno naštvaných lidí. A teď přijelo auto s puškama a každý k autu a vzal si flintu. Já taky. Teď jsme viděli, jak jelo auto od Hostkovic k Vacanovicím. Tak jsme si lehli kousek za Přestavlky, že do nich budeme střílet. Jenomže oni jeli k Vacanovicím, tam se otočili, to německý auto jelo nazpátek směr Hostkovice, Velký Týnec na Olomouc. Nejeli k nám. Kdyby jeli směrem na Přestavlky, tak jsme začali střílet. Jak odjeli pryč, tak měl každej strach, že máme zbraň, tak jsme ty zbraně vzali a vrátili do toho auta. A ono ani nevím, kam odjelo.“

„Ze školy mě vyhodili, protože jsem byl kulak, vesnický boháč. Když družstvo krachovalo, tak nikdo nechtěl dělat vedoucí. Agronoma na tři roky zavřeli. Vůbec nebyla úroda. A když není úroda, nejsou peníze a nemůžete zaplatit. Tím pádem dal příkaz okresní výbor strany kádrovákovi ze zemědělské správy, že mě musí přesvědčit, abych vzal funkci, protože věděl, jak kdo hospodaří. Tak dva měsíce ke mně chodila správa, okresní výbor svazu družstevních rolníků. Říkal jsem: ,Prosím vás, ze školy jste mě vyloučili. Proč chodíte? Skoro dva roky jsem dělal manuálně. Vezmu to jedině za podmínek, když mě necháte dodělat vysokou školu.‘ Tak výbor strany měl schůzi, a abych zachránil družstvo, tak jsem vzal funkci a hned během dvou let jsme byli v předních družstvech okresu. Byly výnosy, byla užitkovost a mohlo se zaplatit.“