„V tom sedmdesátým šestým mě odsoudili, protože se prokurátor po půl roce odvolal a šel jsem do vězení. Nejdřív jsme byl tady v Budějovicích. Asi proto, že to byli místní a že ti estébáci tady měli docela dosah, do té věznice, tak to byla asi nejtvrdší část věznění, kterou jsem zažil – v tom sedmdesátým šestým. Vozili nás na práci do Volar, autobusem z Budějc. Ráno v pět jsme vyjížděli, odvezli nás na šestou do Volar. Tam jsme stavěli halu na dřevotřískové desky. Byl nás tam celý autobus. Já měl ruce od jehličky, jenom tak, jak jsem byl zvyklý s jehlou pracovat. A teď jsem měl dělat s lopatou. Fyzicky jsem se cítil na cokoli. Měl jsem dělat s lopatou a asi po čtrnácti dnech nějaký kapitán Pavlíček: ,Sloup měl byste přidat, měl byste přidat.‘ A házeli jsme beton s kamínkama, který jsme házeli lopatou do japan, se tomu říká – takový kolečka, který se jeřábem uchopí, vyvezou se nahoru na střechu a tam se s tím dělá zásyp. Denně sedm, sedm domíchávačů betonu. To je taková ta míchačka, která jezdí s náklaďákem, přijede, vysype beton na zem a lopatou jsme to nandávali do těch japanů. A zase odjeli a zase přijeli. Co hodina, to jeden domíchávač. Dva jsme to tam házeli lopatou a já měl ruce samej puchejř, jak jsem nebyl zvyklej s lopatou pracovat. A teď ten kapitán Pavlíček, že bych měl přidat, že bych měl přidat. Nebylo co přidat, protože, to, co dovezli, to jsme tam naházeli a nic nezbývalo. Ne že bych měl jít něco kopat, mezi příjezdem dalšího domíchávače. Já jsem říkal, podívejte se, já mám ruce takhle rozbolavělý. ,Vy budete pracovat, až budete mít ruce jeden puchejř, ne tolik puchejřů,’ takhle mi řekl kapitán Pavlíček. Jednou jsme přijeli k věznici s autobusem a než se otevřela brána, okolo věznice chodila moje žena. Moje žena s dětma chodila kolem věznice. Tehdy jsem měl čtyřletého synka a tříletou dcerušku. Tak jsme asi zamávali. Já jsem dostal šest týdnů zákaz přijetí dopisů a balíčků. Dostal jsem rajony, vždycky, když jsme přijeli z práce. Na šest týdnů mi to řekl že to mám za nedovolený styk s civilisty. A navíc, ještě mě zařadil mezi asi osm kluků, kterým dělal, říkal tomu tělesná výchova, ten kapitán Pavlíček.“