Jan Smolík

„Výkon cyklistů se v Československu posuzoval podle Závodu míru. Mistrovství světa nebo olympiáda nikoho nezajímaly. Když Závod míru dopadl dobře, všechno bylo v pořádku a člověk mohl jezdit po světě po závodech. Ale když se nedařilo, všechno bylo špatně: cyklista se v tu ránu ocitl na indexu, přestalo se jezdit, nebyly peníze.“

„V roce 1961 jsem jako záklaďák nastoupil na vojnu do Dukly, zůstal jsem tam až do roku 1975. Dostat se do Dukly bylo v té době velice těžké, protože z celého Československa se brali dva nebo tři závodníci. O ta tři místa byl vždy velký zájem. Já jsem měl původně nastoupit do Dukly Pardubice, ale pan Jursa, trenér brněnské Dukly, si mě vyhlídl a oddíly si mě prohodily.“

„Bydleli jsme v kasárnách jako normální vojáci, s vojáky chodili do jídelny na snídani, na oběd, na večeři, jedli jsme to, co oni. Když jsme se vrátili ze snídaně, svlékli jsme uniformu, oblékli jsme si cyklistické oblečení, jeli jsme na trénink, přijeli jsme z tréninku, oblékli jsme si uniformu, šli jsme na oběd, po obědě jsme zase svlékli uniformu, vzali jsme si cyklistické oblečení a jeli jsme na trénink. Tak to šlo pořád dokola.“