Museli jsme pak s tím režimem žít a snášet všechno dobré i zlé
Stáhnout obrázek
František Sochora přišel na svět 16. března 1927 v Tichově na Valašsku. Narodil se a vyrůstal v pasekářské osadě Sochorák nedaleko Ploštiny. Rodiče Františka a Terezii, rozenou Stachovou, živilo hospodářství a občasná práce v lese. Roku 1944 nastoupil František na kopání zákopů nedaleko Valašského Meziříčí. Když se měli přesunout blíže postupující frontě k Ostravě, utekl. Doma na něj v té době už čekali partyzáni. Ve stodole u Sochorových vybudovali bunkr, který sloužil jako úkryt i lazaret, a docházel k nim lékař Kotulán z vizovické nemocnice. František se zprvu stal spojkou, později plnohodnotným členem oddílu Ploština. Podílel se například na přepadu maďarského trénu, díky čemuž se jednotka zásadním způsobem vyzbrojila, nebo na záškodnických akcích na telefonním vedení. V době vypálení paseky Ploština se spolu s rodinou ukryl v lese. Během osvobozovacích bojů se s partyzány brigády Jana Žižky přidal k Rumunům a podílel se na jednom přepadu německé jednotky. Po válce byl kvůli své příslušnosti k oddílu Ploština konfrontován obyvateli okolních obcí a dokonce zbit. Po komunistickém puči, roku 1949, došlo k zatčení pamětníkova otce Františka Sochory. Za podporu členů odbojové skupiny Světlana byl odsouzen roku 1950 na Vsetíně ke 14 letům odnětí svobody za velezradu (později amnestií změněno na devět let a z trestu odseděl sedm). V 50. letech pak ještě rodina přišla o hospodářství, když museli odevzdat pole jednotnému zemědělskému družstvu. František Sochora většinu života pracoval u Pozemních staveb. Dlouhé roky žil v domě rodiny manželky na Ploštině, který znovu vybudovali, později v Újezdu u Valašských Klobouk.
