JUDr. Kuneš Sonntag

„Jestli si pamatujete, Moravec, který byl plukovníkem, byl také legionář a pod pseudonymem Yester celou dobu konce první republiky v Lidových novinách uveřejňoval své prognózy, chválil Francii a naše spojenectví. Teď si představte, jaké je to pro mladého člověka, když jdeme tou chodbou (snažili jsme se dostat nějak zadkem ven, což se nám nakonec s tím Pečenkou podařilo) a tam jde německý důstojník a tento Moravec – v uniformě plukovníka československé armády. Ten důstojník salutuje a Moravec na to: ,Heil Hitler!‘ To víte, to byl šok.“

„Ve francouzštině jsme dávali dohromady materiály pro delimitační komisi. Kdyby se Střelice vrátily (ke druhé republice), tak vedlejší vesnice, kde byly kostel i hřbitov pro Střelice, ta by zůstávala německá. Oni by se zas do Uničova nedostali jinak než přes ty Střelice. A tak jsme vymysleli tzv. peážní cestu, peážní silnici. Tam byly ty záruky a ono to fungovalo. Nikdy tam nedošlo k žádným potyčkám, nic takového. Němci chodili přes českou dědinu a Češi zas chodili do kostela do Sudet. Bylo to dost komplikované a složité, ale šlo to.“

„Když skončil farář, tak jsme zazpívali Kde domov můj. Někdo začal a přidali se všichni. To se smělo zpívat, tak jak dnes. Když jsme skončili, hlouček spustil Nad Tatrou se blýská. To byli Slováci, kteří zůstali věrní Praze a nešli studovat do svého nového státu, do Bratislavy. Pro mě to byla taková jiskra, která zapálila vědomí, že je nás hrozně moc. Už se nečekalo a šlo se do Prahy. Tam proti nám vyjeli policajti v takové otevřené aerovce třicítce.“

„Hrozné, já postupoval s tou neporaženou armádou. Věřte mně, ti chlapi plakali. Já taky. Pomalu jsme projížděli, koně, táhla se děla, všecko to… A teď jsme přijeli až do Uničova. Město už bylo vyzdobené. Samé hakenkreuze, vlajky. Stáli tam ti Němci. A já si pamatuji, že ještě jako skaut jsem nakonec byl sborovým vůdcem v těch třech oddílech. Dva byly naprosto v německém pohraničí, Uničov a Šternberk. Šumvald patřil k těm pěti vesnicím, které se udržely v té záplavě němectví české.“

„Tak nás začali vodit na takové výslechy. Mě zavedli do kanceláře doprava. Podlouhlá místnost a tam byl psací stůl, na něm stál globus. Skleněný, svítící, který se otáčel. Tam mě vrazili a tam stál pan Frank. Ten mě přivítal tím, že jsem ,jeden ze svůdců české pseudointeligence‘, že jsme byli ve spojení se Židem Benešem a že jsme se taky pokoušeli svrhnout řád jednou pro vždy daný Vůdcem a že budeme ráno zastřeleni.“