Ing. Arch. Daniel Špička

„Až když on odjel, tak bratra zavolali do kachlíkárny na Státní bezpečnost a řekli mu, že náš kamarád je homosexuál. To jsme netušili, protože nebylo to tady v podstatě moc módní, vůbec. A ještě v Anglii, on mi to potom říkal, že za ním přišla MI 5 a MI 6, pánové v těch trenčkotech, a ukázali mu fotografii člověka, který ho měl na starosti, který chodil ke Třem trojkám a seděl tam a pil pivo za naše peníze, to byl estébák. Christoff si na něj vzpomněl. Co mě fascinovalo, student, který přijel z Cambridge, oni už i věděli o jeho orientaci. Jak to dokázali, nevím, protože když v Cambridgi někdo přijde za nějakým studentem a zeptá se ho cizím přízvukem ‚co si myslíš o tom Christoffovi?‘, tak je nemožné, aby to vyzvonil. Oni to věděli, i když on sem přijel ze dne na den, na poslední okamžik. A už tady měli tohohle fízla, který ho sledoval, ale současně britská tajná služba o tom fízlovi věděla.“

„Ale tam byl jeden chlapík, tedy důstojník, který měl čepici s nápisem morjak, jako námořník. Morjak byl morjak. A otci říkal, oni si ho dost vážili, jakože byl doktor. A říkal mu ten důstojník: ‚Teď je po válce – a půjdete s námi na Amerikánce?‘ Oni už někteří z nich jako důstojníci počítali, že když vyřídili Němce, že půjdou na Amerikánce. Jednou tam otec zažil velmi drastickou věc. Pozvali ho na nějakou jejich hostinu v Borku u Budějovic. Byla večeře, najednou přivedli ke komandantovi dva vojáci nějakého vojáka ke stolu. Komandant vytáhl pistoli a zastřelil toho vojáka, protože někoho znásilnil. Řekli to komandantovi a on ho bouchnul a bylo to.“