Michal Štěpánek

* 1953

  • „Mám v sobě jednu věc, kterou jsem vnímal, i když jsme o tom nemluvili. Vnímal jsem tu hrůzu, co se může stát. A jsem více ve střehu, když se něco děje. Možná mám ty hrůzy v sobě geneticky. Doufám, že se nic podobného už nebude odehrávat, i když teď je to taky peklo. Mám v sobě neklid.“

  • „Ty příběhy, které znám, nemám od matky, ale od jejich známých, protože o tom doma nikdy moc nemluvila. V Terezíně to ze začátku nebylo tak strašné, než jim došlo, že tam jsou asi na hodně dlouho. A v roce 1943 odjeli její rodiče i s jejím bráchou Frantou. Byl asi ročník 1924, mohlo mu být sedmnáct nebo osmnáct let. Odjeli, matka netušila kam. Pak se v době, kdy zůstala v Terezíně sama, dozvídala o hrůzách, kterým nechtěla věřit. Věděla jen, že je vozí někam na východ. Všichni už ale tušili, že je to velký malér. Máme dokumenty, ve kterých matka píše, že se ten vlak zrychluje a že se obává, že tam pojede taky. Pořád ale těm hrůzám nevěřila. Bohužel se to naplnilo. V roce 1944 odjela do Osvětimi a měla tu kliku, že to byl poslední transport před příchodem Rudé armády. Nacisté už bourali pece a likvidovali ty hrůzy, aby nebyla žádná svědectví.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 06.11.2023

    (audio)
    délka: 01:01:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka přežila Terezín i Osvětim. Doma to bylo tabu

Michal Štěpánek kolem roku 1967
Michal Štěpánek kolem roku 1967
zdroj: Archiv pamětníka

Michal Štěpánek se narodil 13. října 1953 v Plzni. Matka Marie Ehrlichová pocházela z tamní rodiny židovských obchodníků. Nacisté ji v lednu 1942 deportovali s rodiči a mladším bratrem do židovského ghetta v Terezíně. Odtamtud je postupně odváželi do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Marie Ehrlichová byla v posledním transportu před koncem války a jako jediná z rodiny přežila. Otce Zdeňka Štěpánka, který se živil mimo jiné jako reklamní textař, nacisté věznili za odbojovou činnost. Michal Štěpánek vyrůstal v Plzni. Začátkem šedesátých let se rodina přestěhovala do Prahy. Absolvoval tam gymnázium, vyučil se fotografem. Do konce komunistického režimu se živil hlavně jako reklamní fotograf. Současně byl zaměstnaný například jako topič. Po pádu totality v roce 1989 začal podnikat. V roce 2023 žil v Praze a staral se o řadu svých firem. Byl mimo jiné spoluvlastníkem Vysoké školy kreativní komunikace v Praze.