Anita Štěpánková

* 1944

  • „Hovoříte o těch odsunutých Němcích a o tom, jak museli odejít nalehko, to jste několikrát zmiňovala, tak se mi zdá, že cítíte s těmi lidmi, že museli opustit domovy. Řekněte, byla to podle vás na nich křivda, nebo to tak bylo v pořádku, když to vnímáte zpětně?“ – „Já si myslím, můj osobní názor je, že to na nich byla křivda, protože oni se tady narodili, i jejich předci. No, ale taková byla doba, bylo to po válce, takové bylo uspořádání. Cítím s těmi lidmi, kteří museli odejít a všecko tady opustit. Ale nic se s tím nedalo dělat. Taková byla doba, já jsem to tak brala. Když se do toho vžiju, muselo jim být hrozně, to chápu. A týkalo se to i mé rodiny, takže cítila jsem s těmi lidmi, ano, cítila. Myslím si, že to byla na ně křivda. Prostě, válka nikdy není spravedlivá. Tak bych to uzavřela.“

  • „Tady jsme si koupili ten dům na náměstí a hospodařili dál. Pak samozřejmě začalo družstvo, tak zase tatínka nutili, aby šel do družstva. Tatínek se bál, tak tam vstoupil, a maminka řekla: ,Dobytek je můj, já jim ho nedám.’ Tak vycházela moje sestra, ta se ještě do školy dostala, pak jsem vycházela zrovna v té době já, už jsem do školy žádné nesměla, ani do učení, protože řekli, že musíme jít jedině do družstva, děti, když máme hospodářství. Takže já jsem vlastně vyšla ve třinácti a půl roku. Do školy jsme jít nemohli, tak nás brigádně zaměstnaly vojenské lesy a pracovala jsem v lese, vlastně jako třináctiapůlletá holka. Dneska by to bylo trestné.“

  • „Moje babička, protože její všechny děti byly odsunuté, tak v té Lhotě dostala mrtvici, po které dva roky ležela upoutaná na lůžku. Mého tatínka zavřeli, ve Lhotě, na půl roku. Takže maminka zůstala na to hospodaření s dědečkem a s babičkou ležící sama. Tak jí chodili pomáhat sem tam ti kamarádi tátovo. Po půl roce ho tedy pustili, a samozřejmě, zase přišla zátopa Lipna…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horní Planá, 22.06.2021

    (audio)
    délka: 02:08:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válka nikdy není spravedlivá

Anita se starší sestrou Annou v Loutce (1946)
Anita se starší sestrou Annou v Loutce (1946)
zdroj: Archiv pamětníka

Anita Štěpánková, rodným jménem Králová, se narodila 25. prosince 1944 v obci Loutka, německy Reith, v jihočeském Pošumaví. Obec dnes již neexistuje, byla srovnána se zemí v důsledku vzniku vojenského újezdu Boletice. Pocházela ze smíšené rodiny, otec Eduard Král byl Čech, matka Hermina, rozená Stropková, měla německou národnost. Statek, v němž rodina bydlela, zdědila Hermina po svých rodičích. Po válce ho na základě Benešových dekretů zkonfiskoval stát a Královi se přestěhovali do Bližší Lhoty u Horní Plané, kde si pořídili chudší domek a pozemky k hospodaření. V roce 1955 odsoudili otce Eduarda Krále ve vykonstruovaném procesu za poslech západního rozhlasu k pěti měsícům vězení. Dům v Bližší Lhotě spadal do zátopové oblasti nově budované přehrady Lipno a Královi ho museli opustit. Přestěhovali se do Horní Plané. Rodiče pamětnice se bránili kolektivizaci. Po absolvování základní školy nesměla Anita pokračovat ve studiu. Pracovala jako brigádnice v lese a dělnice v mlékárnách. V roce 1963 se provdala za Miloše Štěpánka, krátce po sobě se jí narodili dva synové. Po mateřské dovolené nastoupila jako zdravotní sestra do jeslí a dálkově vystudovala zdravotní školu. V roce 2021 žila Anita Štěpánková v Horní Plané.