A. S.: „Když tatínek a bratr byli na tom gestapu, tak mohly ty ženy tam vozit jim prádlo každej tejden, prádlo a drobet jídla, třeba kousek špeku nebo sekanou, no nějaký jídlo na přilepšenou. A vždycky k tomu daly balíček cigaret pro toho gestapáka, kterej to předal. Maminka jela do Plzně na to gestapo těm našim dovézt něco na přilepšenou a k nám přijeli a dělaly se ty velký hospodářský kontroly. Přijel autobus kontrolorů a ještě za nima gestapo a kontrolovali celou vesnici a hledali obilí a všechno možný. Maminka teda odjela do Plzně a já jsem zůstala doma se sestrou, tý bylo patnáct let a mně bylo osmnáct nebo tak nějak. A přijeli k nám na dvůr ty kontroloři, ten autobus. A on Pacák k nám přišel a řikal: ,Holky, uvařte nám oběd a nic se nebojte tý kontroly.‘ No, my neměly maso, tak jsme šly k sousedům, my jsme věděly, že zabíjí načerno, ta teta. Ti nám dali maso, byl toho velkej pekáč, a tak to jsme pekly a vařily jsme knedlíky, dvě várky, dvakrát jsme zadělávaly. Sestra vařila polívku bramborovou a já jsem vařila knedlíky pro ty kontrolory. Tazatel: „Těch bylo tak dvacet?“ A. S.: „Těch mohlo bejt kolem dvaceti. Jenomže my jsme ten oběd udělaly a ještě jsme dělaly šišky s mákem, to si pamatuju, a než jsme oběd udělaly, tak za nima přijeli gestapáci autem osobnim, tři chlapi a šofér. On každej se staral o sebe, uklízeli – jedna bába nachytala do pytle slepice a odnesla je do trní za ves.“ Tazatel: „Aby jí to nespočítali, jo?“ A. S.: „Tenhleten Pacák, ten četník, co nám řek – holky nebojte se, jen nám udělejte ten oběd, ono to dobře dopadne – tak my s tou Máňou vařily a nestaraly jsme se o nic, a oni chodili po vsi kontrolovat všude. A ten četník Pacák ještě s jedním chodili po číslech a hledali obilí a všechno možný. A přišli na ty slepice. Tak přišli do nejbližší chalupy a řekli: ,Helejte, tam má někdo schovaný slepice, vemte je na dvůr, ať jsou vaše nebo ne, a pusťte je na dvůr. Ať s tím nemáme nějaký oplétačky.‘ Tak těm lidem ještě takhle pomáhal. A bylo k obědu a přijeli za nima gestapáci. Takže co s nima. Tak on povidal: ,Holky, dejte jim najíst, aby byl pokoj.‘ Takže gestapáci u nás obědvali. Takže já jsem, jako jak byl ten film Obsluhoval jsem anglického krále, já bych mohla bejt zavřená, když jsem vařila pro gestapáky!“