"Karel Hubáček měl charisma, to je vzácný dar a myslím si, že tomu výrazně pomáhal směrem dovnitř té kanceláře." – "Jak mu to pomáhalo směrem ven?" – "Zčásti asi taky. Karel Hubáček byl člověk, ročník 1924, prodělal totální nasazení v Německu, po nějakém náletu utekl z toho nasazení z Berlína zpátky do Prahy. To byl pochopitelně vážný problém, takže když se vyspal, tak se šel sám udat na příslušná německá místa – řekl, že přišel o všechno šatstvo a že si ho potřeboval doplnit. To akceptovali a doručili ho zpátky do Berlína."
"SIAL tehdy pro nás přestavěl hospodu Na Jedlové v Račicích, tady na kraji Liberce. Byla to taková výletní hospoda, která měla výčep, sál s jevištěm pro nějaké tancovačky. V době, kdy jsme tam přišli, už dávno takhle nefungovala. My jsme ten sál a celé přízemí dostali k dispozici. Tam se vestavěly takové kóje, buňky, tam se dalo spát. Každý měl vlastní kóji, dole měl rýsovací prkno, nad tím palandu a nějaké matrace, kde spal. Byla tam kuchyně s úžasnou klenutou jídelnou, kde byl výčep. Pochopitelně koupelna, dílna, fotokomora. Tohle všechno jsme tam měli k dispozici. A ten obrovský sál, kde sice skoro nikdo nepracoval... Já jsem tam občas pracoval, z principu, protože tam bylo hodně místa. Ale ten sál sloužil zejména společenskému životu. Zvali jsme si tam kamarády, kteří oceňovali, že je to mimo dohled všech a že je to místo, kde je možné se svobodně potkávat a vesele bavit."
"Můj dědeček, tátův otec, byl ten truhlář, o kterém jsem mluvil, který už prezenční službu dělal v Dalmácii a pak tam narukoval za války a doma nechal ženu se dvěma úplně malými dítky. Děda se zachoval tak – protože o Rakousko mu nešlo – tak někde na hlídce v kopcích si ustřelil ukazováček na pravé ruce. Truhlář. Aby se dostal z války. Což se mu nakonec podařilo, ve zdraví se dostal domů. Po válce, coby válečný vysloužilec, se stal městským strážníkem a to truhlářování už vlastně nedělal."
Jiří Suchomel se narodil 14. září 1944 v Kladně. Pocházel z rodiny architekta a lékařky. Rodiče po druhé světové válce vstoupili do KSČ, avšak po roce 1968 je ze strany konzervativní komunisté vyhodili. Po maturitě v roce 1961 začal studovat architekturu na ČVUT. Zažil uvolňování atmosféry během pražského jara, což využil k výjezdům do západních zemí. Vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa jej zastihl v Cáchách. Ačkoliv zvažoval zůstat, nakonec se vrátil do Československa. Začal pracovat v ateliéru SIAL pod vedením Karla Hubáčka. Právě v budově SIALu v Jedlové se setkal i s Václavem Havlem, několikrát budoucího prezidenta navštívil i na Hrádečku. V roce 1983 se museli architekti z pracoviště v Jedlové vystěhovat. V lednu 1985 převzal po Karlu Hubáčkovi vedení SIALu. V osmdesátých letech podnikl několik pracovních cest do Západního Berlína i do Moskvy. Po sametové revoluci vyučoval jeden semestr na University of Michigan. Byl jedním ze spoluzakladatelů Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci a jejím prvním děkanem. Později působil jako proděkan téže fakulty. V roce 2022 žil Jiří Suchomel stále v Liberci. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře Statutárního města Liberec.
