„Měli jsme studenta Hegera, který byl s partou žáků na nějaké chatě, v lednu, poté co vyšel první dokument Charty. Byla to soukromá akce. Tam ten dokument přečetl, někdo z žáků to řekl doma a bylo to žalováno škole. Ředitel svolal poradu, tenkrát to byl ředitel Hofer, a hlasovalo se o tom, jestli bude žák vyloučen, nebo ne. Při první schůzi – pasivní rezistence – jedna kolegyně požádala ředitele, aby odložil poradu, abychom si to mohli rozmyslet, což byl taktický omyl. Na druhé poradě se ředitel zeptal, kdo je proti vyloučení. Proti vyloučení hlasovali tři lidé, v abecedním pořadí – básník Vít Slíva, ten je dnes známý všeobecně v určitých kruzích, Jiřina Šťastná a já, a to z toho titulu, že jsme všichni byli katolíci. On už se neptal na to, kdo je pro vyloučení, vypočetl ten zbytek, že je jako pro, a ten žák byl skutečně vyloučený ze studia v ročníku, kdy měl maturovat.“
„Ruštinářka řekla ve své hodině, že v takzvaném pamfletu Dva tisíce slov od Vaculíka byla instrukce, že se mají věšet komunisté. Jan Šabata, což byl syn známého protagonisty z 68. roku, řekl, že to není pravda. Ta dáma z toho vyrobila politický skandál. Chtěla se dostat do KSČ, a oni ji nechtěli, tak ona to nahlásila řediteli. Údajně ředitel to řekl inspektorovi, inspektor mu nařídil, že to musí dát prokurátorovi, a na škole se hlasovalo o vyloučení Šabaty ze studia.“
„Naopak třeba sousedka Zahrádková z č. 12, ta byla rozená Eiseltová, si stěžovala, že jí vojáci chodili kálet na půdě do lůžkovin, protože neznali WC. Takže používali lůžkoviny, vždycky plachta-překrýt-plachta a tak dále, tímhle způsobem si počínali. Některé příhody jsou legračnější, tak třeba zubař Nechvátal říkal matce, že za ním přišel Rus s hrstí zlata a požadoval vytrhat zuby a nahradit je zlatými. Nebo kadeřnice Hliněná říkala, že za ní přišel Rus a na krátkých vlasech chtěl vyrobit ondulaci. Když mu ji vyrobila a chtěla ho posadit pod sušák, tak se ho tak bál, že ho musela sušit fénem.“
Miroslav Šulc se narodil 11. června 1941 v Brně dvěma statečným lidem – tatínek Bedřich Šulc prošel jako legionář za první světové války celým Ruskem, maminka Milada Šulcová, rozená Nejezchlebová, za druhé světové války pomáhala vynášet zprávy od vězněného protinacistického odbojáře Antonína Roupce. Celý život pracoval jako gymnaziální učitel matematiky a fyziky a pokračoval v rodinné tradici – i on se během normalizace postavil v rozhodujících chvílích na tu správnou stranu, například tehdy, když se hlasovalo o vyloučení nespravedlivě obviněného studenta. Celý život byl věřícím člověkem. Svou víru sice nemohl otevřeně praktikovat, ale byla mu morálním kompasem, který ho provedl obdobím socialismu. Druhým pilířem, o který se v životě opíral, byl jeho koníček, kterému se s velkým zaujetím věnoval již od dětství – astronomie se zaměřením na zkoumání meteorů. Od roku 1996 zastával funkci hospodáře Společnosti pro meziplanetární hmotu, sdružující astronomy se zájmem o drobná tělesa sluneční soustavy. V roce 2023 bydlel Miroslav Šulc stále ve svém rodném Brně.
Učitelský sbor gymnázia na Slovanském náměstí, 1968. Spodní řada uprostřed - ředitelka Hermína Brejchová. Vpravo od ní budoucí ředitel Ladislav Wohlgemuth. Nejvyšší muž vzadu - Miroslav Šulc.
Učitelský sbor gymnázia na Slovanském náměstí, 1968. Spodní řada uprostřed - ředitelka Hermína Brejchová. Vpravo od ní budoucí ředitel Ladislav Wohlgemuth. Nejvyšší muž vzadu - Miroslav Šulc.
Učitelský sbor gymnázia na Slovanském náměstí, 1969. Zcela vpravo Miroslav Šulc, vedle něj Jarmila Ondříková, která hlasovala proti vyloučení studenta Šabaty.
Učitelský sbor gymnázia na Slovanském náměstí, 1969. Zcela vpravo Miroslav Šulc, vedle něj Jarmila Ondříková, která hlasovala proti vyloučení studenta Šabaty.
