Konec války jsme v Lahovicích neslavili. Bylo tu moc mrtvých
Marie Sulíková, rozená Vaidlová, se narodila 31. března 1934 v Praze do rodiny berního úředníka Karla Vaidla a Marie Vaidlové, rozené Stehlíkové. V roce 1939 se rodina přestěhovala z Kladna do Lahovic, kde žil dědeček Jan Stehlík a další příbuzní. Marie má mladšího bratra Karla. Marie začala svoji školní docházku v roce 1940 na obecné škole ve Zbraslavi. V roce 1944 úspěšně složila zkoušky na Drtinovo dívčí gymnázium v Praze na Smíchově. V období Pražského povstání 1945 se zapojila do stavby barikády v Lahovicích, která zdržela postup Němců do Prahy. Němci vystříleli mnoho sousedů v obci, poté si nacisté vzali několik rukojmí včetně jejího dědečka a strýce. Její otec vozil zbraně na pomoc Praze. Tragicky v tomto období přišel o život její kamarád Ladislav Balabán, kterého smrtelně postřelil německý voják. Po válce vstoupila do skautu. V roce 1948 cvičila na všesokolském sletu za dorostenky. V roce 1952 odmaturovala na pedagogickém gymnáziu ve Voršilské ulici. Začínala jako učitelka prvního stupně, později učila přírodopis, zeměpis, pracovní výchovu a občanskou výchovu na druhém stupni. Působila v Klecanech, Vodochodech, Horních Počernicích, Davli, Radotíně a nejdéle ve Štěchovicích v letech 1968 až 1992. Zastávala také funkci předsedkyně Revolučního odborového hnutí (ROH), ale v Komunistické straně Československa (KSČ) být nemusela. V roce 1992 odešla ze školství a pracovala jako kustodka v obrazárnách. V roce 2002 zažila ničivé povodně v Lahovicích. V roce 2023 žila v Praze.