„Tam byl vysílaný nejen Český rozhlas Plzeň, ale druhý vysílač sloužil v nočních hodinách k rušení zahraničního vysílání. Protože jsem byl znalý, tak mi ten vedoucí směny řekl: 'Hele, budeš tady dneska v noci, odvysíláš to a řekneš mi, jak to dopadlo.' Tady v rozhlase byl kontrolní bod, kde seděli nějací estébáci nebo fundovaní členové strany a kontrolovali rušičky, které byly na našem území, jedna z nich byla v těch Přešticích na to, aby se najelo na to vysílání. Já jsem měl noční, měl jsem v půl jedné zapnout vysílač a začít rušit. Z přijímače se ozvalo 'This is Voice of America, vítáme posluchače v Československu při vysílání Hlasu Ameriky.' Ten z toho kontrolního bodu na mě řval: 'Tak jedeme, soudruhu, jedeme!' a já jsem ten vysílač nemohl nahodit. Desetkrát jsem ho pouštěl a nemohl jsem. Podíval jsem se ven a oni, když si šli lehnout, tak mi uzemnili stožár, kdyby byla bouřka nebo něco, aby to šlo do země, aby to nešlo do vedení. A já jsem nemohl zapnout ten vysílač, aby byl v provozu. Když jsem to zjistil, odzemnil jsem stožár, najel jsem, říkal jsem: 'Už jedeme, už jedeme.' A tam prostě bylo to doladění, aby to lidi nemohli poslouchat, takže ta rušička, to bublání a do toho morseovka, která určovala, ze kterého vysílače to je. No a ten řval: 'Tak co? Tak co s tím bylo?' No a ráno mi říkal ten vedoucí směny: 'Tak co, jak bylo?' A já jsem říkal: 'Ježíš, můžu vám říct, že na mě řval.' - 'A hodně řval?' Já jsem říkal: 'Hodně.' - 'Tak to je dobrý, kdyby řval málo, tak je hajzl, ale ten, co řval hodně, tak ten nepodá nic.'“
