Vladimír „Metud“ Svoboda

* 1966

  • „Takže hrála kapela Coda v Drmoule. Tak jsme se všichni připravili, že půjdeme na bigbít. A Fík [Jiří Fiala] si udělal takovou srandičku, vypustil fámu, že jako dovětek tam budou hrát i Plastic People. Oni v té době už nehráli, jenom natáčeli na Hrádečku a veřejné koncerty nebyly. A on, jak měl různé informační kanály a zároveň byl sledován Státní bezpečností, vypustil informaci, že tam budou i Plastic People. Ok, dobrý, tak jdeme na zábavu… Sešlo se nás tam asi osmdesát lidí v tom sále. A najednou přijely tři čtyři autobusy policajtů. Takže zábava dopadla tak, že na každého účastníka zábavy byli dva uniformovaní policajti a jeden v civilu. Ten paradox… byla to obyčejná povolená zábava. Samozřejmě to skončilo pak provokací. Zas byla mela, skončili jsme na fízlárně a u výslechu. I takovéhle srandičky on si jel.“ 

  • „Já jsem odcházel, tak jsem se ještě vrátil. Kluci šli napřed, k Hekťákovi [Liboru Albertovi] na byt na dokončení párty. Vrátil jsem se pro ty dva obrazy. A najednou zastavilo policejní auto. ,Jménem zákona vás zatýkám. Do auta!’ Říkám: ,Ne, já jdu domů.’ Vytáhl pistoli jako donucovací prostředek, tak mě naložili do auta. V podstatě mě zatkli a vezli na výslech. Kluci šli po Chebské ulici, a jak auto zatáčelo, otevřel jsem dveře a chtěl vystoupit. On přibrzdil a žádal o pomoc vojenskou hlídku, lítačku, aby mě zatlačili zpátky do auta. Já jsem byl silnější. Ani se jim nechtělo se do toho montovat. A jak tam byli ti lidi, kteří odcházeli z Kubáně, obstoupili auto a začala mela. Takže mě osvobodili. Všechno ok, i když obrazy zůstaly v policejním autě. Vím, že tam vylítla flaška a jeden z policajtů dostal do hlavy. Ono se to odrazilo od auta, střep, rozbitá hlava, aféra. Policajti volali posily. Raněného policistu odvezli do špitálu a začali to řešit. Já jsem byl už venku. Potřebovali jsme si zavolat, protože Hekťák strčil telefon do trouby. Musel jsem volat bráchovi, jestli došel domů, aby schoval kazety. A když jsme šli zpátky, sjely se auta, policisté se psy, a byli jsme zatčeni. Odtáhli nás na výslech. Tam nás svlíkli donaha kvůli vpichům a ztloukli nás na maděru. Měl jsem vytrhané vlasy, naražené koleno. A vykopli nás ven. Tomu jsem se divil. Čekal jsem, že bude zadržovačka, ale začali to řešit až následující týden. Napadení veřejných činitelů. Začali nás sbírat, znova a znova byly výslechy. Dino, jelikož jim [předtím na Kubáni] dal občanku, byl vzat rovnou do vazby v Ostrově. Tohle bylo v září 1988. Pustili ho z vazby až v listopadu nebo v prosinci. Nic mu neprokázali, ale dali mu podmínku, aby z toho vyšli vítězně. My jsme s Hektorem napsali stížnost na postup policie, jak nás zmlátili na té fízlárně. To přijala komise, udělali výslech a vyšlo to samozřejmě do ztracena, se svědky od nich. Napsali jsme ještě jednu stížnost, ale ve finále to otočili proti nám, že haníme policii. Navíc napadení veřejného činitele. Otočili to a dali nám paragraf na pět let, že jsme vysoce nebezpečí, shrnuli tu akci jako protistátní a že jsme živlové. Spojili to do jednoho a tímhle, že se nám pomstí. Soudy se táhly a po revoluci se to anulovalo, takže se to nedotáhlo do konce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mariánské Lázně, 20.05.2023

    (audio)
    délka: 02:13:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vlasáči obstoupili policejní auto a zachránili mě

Vladimír „Metud“ Svoboda roku 1989
Vladimír „Metud“ Svoboda roku 1989
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Svoboda s undergroundovou přezdívkou Metud se narodil 17. února 1966 v Mariánských Lázních. Jeho otec Vilém Svoboda byl původem Němec, matka Marie, za svobodna Linková, pocházela z Ukrajiny. V letech 1980 až 1983 se vyučil truhlářem v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Již v té době se sblížil se západočeskou undergroundovou komunitou. Po vyučení začal pracovat jako truhlář v Městském stavebním podniku v Mariánských Lázních, kde byl zaměstnán až do roku 1989. Účastnil se mnoha západočeských undergroundových akcí, zakázaných koncertů, výstav a happeningů. V době vojenské služby v letech 1986 až 1987 několikrát navštívil undergroundové koncerty na baráku Dana Mráze ve Služetíně. Podílel se na rozšiřování samizdatových časopisů, knih i politických manifestů. V září 1988 během oslavy narozenin Milana Dina Vopálky v Mariánských Lázních se účastnil střetu s policií, při výslechu zažil policejní brutalitu a byl souzen za napadení veřejného činitele. Hrozil mu trest až pět let nepodmíněně, soudní proces však přerušil listopad 1989. V devadesátých letech působil jako promotér hudebního klubu Eldorádo v Mariánských Lázních. V roce 2022 obdržel od ministryně obrany osvědčení o účasti na třetím odboji.