Hana Svobodová

* 1936

  • „Byly to velké protesty. Škodovka měla čtyřicet tisíc zaměstnanců, to byl veliký kolos. A ti lidé se sebrali a šli přes ty brány. Ty houfy těch lidí šly na náměstí a vyhazovaly tam z národního výboru vlajky, busty těch pohlavárů. Bylo to veliké shromáždění na tom náměstí. Já jsem měla odpolední a ti lidi se valili proti mně. Někdo mi plivl na botu, jak se ty davy valily. Tak už jsem se do práce nedostala. Takže jsem se šla podívat na to náměstí a viděla jsem tu zoufalost, jak to lítalo z té radnice. Pak zavolali milice, aby lidi rozehnaly.“

  • „A už nás zvali přímo do těch bytů, které byly prázdné. My jsme se s těmi Němci už vůbec nesešli, ti už byli pryč. Bylo zajímavé, že tam museli nechat tolik věcí. Oni si mohli vzít asi padesát kilo na osobu. Pořád si pamatuju, že pán měl pět klobouků na hlavě, aby je pronesl, a velký ranec. To byli takoví ti poslední, co odcházeli. Chudáci. Také nevěděli, kam by si co navěsili. Jinak jsme se tam pak setkali se samými českými lidmi, kteří tam bydleli předtím. Pak vymizeli a zase se vrátili.“

  • „Bylo to opravdu pěkné. Mně to připadá jako dnes, když ti Ukrajinci prchají a my je vítáme. Každou tu místnůstku dokázali těm lidem nabídnout. Takovým gestem solidarity, což bylo úžasné, že v tu dobu si takhle všichni pomáhali. A i s potravinami to bylo špatné. Ve Vodňanech to je rovina a tam jsou veliká pole a mlýny, jenomže mouka pro lidi nebyla. Takže ti lidi chodili a prosili v těch mlýnech, jestli by jim mohli prodat nějaké kilo. Ale pro mlynáře to byla hrozba, kdyby se na to přišlo, mohli je Němci zastřelit. To bylo kruté. Přesto někteří prodávali. Ale stalo se, že tam byl nastrčený člověk a mlynáře pak zastřelili. Našli se i lidé, kteří nebyli dobří.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 28.04.2022

    (audio)
    délka: 02:10:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidi se nedělí na státy, ale na dobré a špatné

Hana Svobodová v 15 letech, 1951
Hana Svobodová v 15 letech, 1951
zdroj: Archiv pamětníka

Hana Svobodová se narodila 16. března 1936 v Písku jako nemanželská dcera Julie Malcové. Počátek života prožila v Prachaticích, kde žili její prarodiče Malcovi. Matka se záhy po jejím narození provdala za Jana Kolára, který pracoval na železnici, a Hanu si osvojil. V roce 1938 se rodina rozhodla z Prachatic odejít, protože město připadlo na základě mnichovské dohody nacistickému Německu. Uprchli do nedalekých Vodňan, kde prožili celou válku v jedné místnosti domu místního obuvníka. Ve Vodňanech se Hana setkala se sovětskými i americkými vojáky. Vodňany sice po válce spadaly do americké zóny, ale demarkační čára byla nedaleko, za řekou Blanicí. Ještě ke konci roku 1945 se Hana s rodinou vrátila do Prachatic, kde dostali byt po odcházejících Němcích. V roce 1948 se zúčastnila XI. všesokolského sletu v Praze. Ke konci roku 1948 se kvůli matčině nové známosti přestěhovala do Plzně. V plzeňské Škodovce (tehdy závody V. I. Lenina) se vyučila soustružnicí. Později si dodělala střední průmyslovou školu a v podniku pracovala na administrativní pozici. Ještě jako učnice zažila v Plzni měnovou reformu v roce 1953 i následné nepokoje. V roce 1958 se provdala za Milana Svobodu, který byl ve Škodovce zaměstnaný jako vedoucí obchodního oddělení. Po roce 1968 ale o svoji práci přišel kvůli názorům na nově vzniklou politickou situaci. Do manželství se narodili dva synové Radek a Milan. Rodina nadšeně uvítala změny po roce 1989 a Hana Svobodová odešla na čas pracovat do pohostinství v Německu. Po návratu začala studovat univerzitu třetího věku. V roce 2020 ovdověla. Na jaře roku 2022, v době našeho rozhovoru, žila v Plzni na Slovanech, byla stále aktivní, sledovala společenské dění a pečovala o vnoučata.