Jan Sýkora

* 1935

  • "U toho Jelena právě, tam jim prohlíželi to, co si vezli s sebou. Každý měl nějakou bednu nebo batoh a tak. Tak tam to jednotili komisaři. To si můžeš vzít, tohle tady zůstane. No a to, co se jim líbilo, tak to si nechali, no. To se mi taky nelíbilo, to mám ještě v žaludku."

  • "Za dva dny byl ve Chvalšinách a nešel po silnici, šel kolem potoka. Jak je tam dole potok u toho mostu. My jsme potom bydleli v tom posledním baráku ve Chvalšinách. A to bylo obsazené Němci, tam byl wehrmacht vevnitř, ale táta tam proklouzl, vzbudil mámu a říká: ‚Hele, já jsem tu nebyl, já si jenom vezmu kolo a střihám pryč.‘ Ještě se najedl, vzal to kolo a ti Němci se ho ptali, jestli jde do práce, a on říká, že jo. Sedl na to kolo, jel do Smědče, do Vadkova, k tomu bratrovi, na tu pilu. Poněvadž to bylo české, tam Němci nebyli. No a ten ho schoval až do konce války. No ale za dva dny tam bylo gestapo u nás, vyptávali se mámy. To víte, my jsme byli malí, ale já jsem to všechno slyšel."

  • "On dělal v Lyře a tam utrpěl úraz, spadla na něj prkna a měl silný otřes mozku a on se z toho pomátl. Potom chodil po vsi a kde viděl Hitlera, tak ho sundaval. Němcům se to nelíbilo, a tak přijelo gestapo a odvezli ho. Doktor Wolf mladší, ten napsal hned jeho zdravotní stav, že za to nemůže, že se pomátl. Tak ho odvezli do Mauthausenu a dělal v lomu. Protože byl zručný a rozuměl těm mašinkám, tak vyvážel tu suť, ty kameny, co oni tam bagrovali nebo kopali pro wehrmacht. A co se stalo. Bylo velké bombardování. On tam byl rok a půl. A když bylo velké bombardování, tak Němci zalezli, ti, co to hlídali. A ti trestanci, ti se rozprchli. No a otec vzal nohy na ramena a utekl. A šel celý den a potom v noci zalehl někde v lese a najednou do něj kopl nějaký člověk a říká mu: ‚Co ty tady děláš? Němci prohledávají les a ty tady ležíš!‘ Táta byl prý celý zmatený, a tak mu říká: ‚No, já nevím, já jsem prostě... bombardovali, tak nás vyhodili.‘ On mu na to říká: ‚Ale takhle tady nemůžeš být, v té uniformě!‘ A on to byl nějaký hajný a táta uměl perfektně německy. A ten hajný mu říká: ‚Hele, počkej tady, já ti půjdu pro nějaké oblečení, schovej se, a ne abys udělal krok pryč odsud! Zatím tady nikdo není, tak já ti přinesu nějaké jídlo a to oblečení.‘ Táta se tam ještě schoval. Když to trvalo asi půl dne, tak měl strach, že ho zase přijedou zatknout. Ale přišel ten hajný, ten ho vzbudil a říká: ‚Tady máš jídlo, a ne abys jel vlakem nebo autobusem! Musíš jít lesy a nechoď na žádnou silnici, všechno prohledávají.‘ Tak táta se pěšky z Mauthausenu a tímto stylem se dostal až do Chvalšin."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chvalšiny, 30.05.2021

    (audio)
    délka: 01:08:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Chvalšiny, 02.07.2021

    (audio)
    délka: 01:32:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přeji si, aby se nic takového už nikdy nestalo

Jan Sýkora na vojně v Bratislavě, 1955
Jan Sýkora na vojně v Bratislavě, 1955
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Sýkora se narodil 10. května 1935 ve Chvalšině do smíšené česko-německé rodiny. Jeho matka byla Němka a otec Čech. Po Mnichovské dohodě se Chvalšiny staly součástí tehdejšího nacistického Německa jako převážně etnicky německá obec. V roce 1942 otec Josefa Sýkory znehodnotil nacistickou výzdobu obce, za což ho gestapo zatklo. Poté byl internován v hornorakouském koncentračním táboře Mauthausen, pravděpodobně pobýval v jednom z pobočných táborů. Po spojeneckém náletu zaměřeném na bezprostřední okolí tábora se mu podařilo z vězení nepozorovaně uprchnout. Následně odešel pěšky domů do Chvalšin a odtud ke svému bratrovi do nedalekého Vadkova na území Protektorátu. Tam se až do konce války skrýval ve stodole. Po skončení války byla naprostá většina obyvatel Chvalšin odsunuta do Německa a odejít museli i příbuzní pamětníkovy matky. V poválečném období se pamětník vyučil jako zemědělský mechanizátor na učilišti v Hněvkovicích. Základní vojenskou službu absolvoval u Pohraniční stráže na hraničním přechodu s Rakouskem v Bratislavě. Před nástupem na vojnu se v roce 1955 oženil s Marií Táborskou, s níž vychoval tři děti. Celý život pracoval v zemědělství. V roce 2021 žil ve Chvalšinách.