„Vlastně bez četára. A večer jsme se vrátili od druhé horárně. Šli jsme na Havranovo, co jsme měli my štáb, a tam už to bylo prázdné. Tam už horárňa byla prázdná. Všichni pryč a byl tam akorát vzkaz: ,Odešli jsme. Jdeme na Revúce, Donovaly a odtud na Nízké Tatry.‘“
„Byl večer, tak jsme se ještě vyspali na Havranovu. Ráno jsme si udělali snídani, najedli se a vydali jsme se nahoru na Javorinu. Tam je kopec Javorina, potom je nějaký Špangler nebo nějaké divné jméno, a když jsme docházeli k Javorině, tak jsme slyšeli střelbu před námi. Tak jsme šli už opatrně a pomalu. To se nedalo pospíchat, protože bylo všechno už rozmočené. Pak se šlo bahnem.“
„Tam nás navedli do řečiště Rajčianky, anebo jak se jmenovala...“ – „Ty Teplice?“ – „Prosím?“ – „Myslíte, kde jste byli?“ – „V Kuneradu. Kuneradka byla taková říčka. Zřejmě [to byla ona], protože navazovala na Martinské hole. Tam byla jara hodně bouřlivá, tak tam byly naválené takové veliké kameny. Velké plochy štěrku a kamení. Tam nás zavedl a byli tam dva nebo tři instruktoři s námi. Teď [instruktoři řekli]: ,My si postavíme tamhle kulomet...‘ tak si tam donesli kulomet, ,... a vy se tady zakopejte anebo si udělejte zkrátka kryt, abyste se schovali.‘“
Nadpraporčík v. v. Ludvík Szingert se narodil 29. dubna 1922 v Havlíčkově Brodě, který se tehdy ještě jmenoval Německý Brod. Rodiče byli původně ze Slovenska a do Havlíčkova Brodu odešli za prací. Poté se přestěhovali do Kutné Hory, kde Ludvík Szingert vychodil obecnou školu, měšťanskou školu a nakonec se vyučil na průmyslové škole. Maturitu již absolvovat nemohl, protože se psal rok 1942 a pamětník byl nuceně nasazen ve Wiener Neudorfu u Vídně v továrně na výrobu leteckých motorů. O dva roky později byl přemístěn do Dubnice nad Váhom do továrny na protiletadlová děla. Z továrny dne 19. září 1944 utekl a připojil se ke Slovenskému národnímu povstání. Absolvoval boje s německými jednotkami a nejednou se dostal do přímé přestřelky. Operoval především v Nízkých Tatrách a v únoru 1945 se připojil k partyzánskému oddílu Jegorova. Po osvobození části Slovenska se dne 10. března 1945 připojil k 1. československému armádnímu sboru, kde sloužil v motorizovaném předzvědném oddílu ve 4. brigádě, se kterými došel přes Slovensko až do Prahy. Dne 8. května 1945 demobilizoval a poté pracoval jako technik v Teplicích a v Milevsku. U partyzánů působil také jeho bratr Michal. Ludvík Szingert zemřel v březnu 2016 v Milevsku.
