Putin může jen poprosit národ o odpuštění
Stáhnout obrázek
Ruslan Tebejev se narodil v Beslanu v roce 1937. V beslanské škole měl v době útoku manželku, dceru, syna, snachu a dvě vnučky. Jeho dědeček pocházel z horské oblasti Kurtatinské soutěsky. Přestěhoval se ale do Beslanu a začal zde obchodovat. Někomu se však znelíbil, takže byl na základě udání uvězněn a jeho dům, který si v Beslanu postavil, mu byl zabaven. Rodina dostala dům zpátky až v roce 1991, kdy byl dědeček rehabilitován. Ruslan Tebejev byl v době dospívání považován za syna kulaka. Z doby, kdy studoval na vysoké škole a nastoupil do práce, si ale na žádné ústrky nevzpomíná. Největší část života pracoval jako ředitel zemědělské zásobovací společnosti Agrosnab. Má dvě děti - dceru a syna. Jeho syn zažil roli rukojmího poprvé v Čečensku. Byl unesen spolu s bratrancem poblíž hranice a v zajetí strávil tři měsíce. Rodina za něj zaplatila výkupné 120 000 dolarů. Musela kvůli tomu zastavit dům. Prvního září 2004 měl Ruslan Tebejev odvést svou vnučku poprvé do školy. Zavolali mu ale z práce, kam musel nečekaně odjet. Do školy tak šla s vnučkami a dcerou jeho žena. Jakmile se o útoku dozvěděl, jel ke škole. Spolu s dalšími lidmi, kteří měli ve škole své blízké, dávali dohromady seznam uvězněných. Dostali se k počtu 950 lidí. Proto jim bylo hned od začátku jasné, že číslo 350, které bylo šířeno oficiálními zdroji, je nesmyslné. Pamětník se spolu s dalšími lidmi pustil do vyšetřování. U soudů se snažili dokázat, že vládní jednotky střílely na školu z tanků. „To, že tank opravdu střílel, jsme dokázali 5. dubna 2005. Když tank střílí, tak vybité patrony padají vedle něj. Když ten tank odjel, tak můj přítel sebral tři patrony, umyl je a přinesl mi je. Vedle školy v zahrádce našli granátomety a plamenomety. To byli vojáci, kteří stříleli z pětipatrového domu do střešních oken. Mysleli si, že je tam betonová konstrukce, ale byla tam měkká střecha, byla tam skelná vata. Většina lidí zemřela právě kvůli té hořící skelné vatě, včetně mé ženy.“ Když se třetí den po výbuchu začali rukojmí dostávat ven, našel Ruslan Tebejev svého syna, dceru i vnučku v nemocnicích. Ve škole zahynula jeho manželka, zeť a zeťova matka.
