Jana Tenková

"A pak můžu říct o té mojí kamarádce, co byl její dědeček lesník? Ten byl lesníkem u Rokycan a šel si na ruské velitelství stěžovat, že mu tam ruský kluci chytají do ok zajíce. Neměli co jíst, tak holt si chtěli přilepšit. No tak ten velitel říkal: ,A poznáte je?' A on říkal: ,No poznám no'. Tak je postavil do řady, celou tu jednotku a děda ukázal na šest kluků a on vyndal pistolku a pic, pic, pic. Do konce života měl děda trauma, byl i v blázinci na krátké léčení, že kvůli podělaným zajícům ... Rusům nezáleží na tom, jestli, hlavně když věří tomu, co jim nakecaj. Což vidíme dneska, že jo."

"Za války byl děda, mám doma legitimaci, ale tu jsem taky nenašla, ve speciální protifašistické skupině a vím, že v té druhé skupině, tam na Nové Hospodě je pomníček, byl pan Smolek a další, a ti zemřeli v koncentráku. Mého dědu se nepodařilo chytit. Ale byl prostě přesvědčený, jak je to dobrý a tuto, než poznal, co jsou Rusové zač. V 68. byl už můj děda v penzi, ale vzal si hospodu, Sokolovnu. A tam samozřejmě utíkali - když nás obsadili Rusové, tak byli také na letišti, kam by šli jinam. Ale jídla tam asi moc neměli. Tak se snažili kde co a vždycky tajně utíkali do hospody. No a starý komunistí těm mladým klukům, ti nevěděli, která bije, ti nevěděli, proč tady jsou a jak, takže jim kupovali pivo. A jednou - já jsem chodila dědovi pomoct vždycky v neděli roznášet, protože to jsem měla daleko větší dýško než v práci, za soboty, za neděli. Tak tam přišli. Přišlo jich tam pět, těch ruských vojáků. A asi za půl hodiny za nimi přijela lítačka. Děda stačil pustit ty čtyři kluky a toho pátýho, toho tam chytli a normálně ho tam, to všichni starý komunisti měli hubu až sem, protože ho tam utřískali, umlátili k smrti, krev, pak ho dodělal a já vím, že domů napsali, že tady zemřel za záchranu revoluce."