Jsem rád, že se nebojím konfrontace s ničím zlým
Ondřej Tichý se narodil 13. března 1972 v Pacově, odmalička ale vyrůstal v Táboře. Otec Ladislav Tichý působil v bezpečnostních sborech – syn Ondřej ho líčí jako rovného člověka se smyslem pro spravedlnost, který během listopadu 1989 zažíval těžká dilemata. Těsně před listopadovým převratem navštívil sedmnáctiletý Ondřej Tichý Spolkovou republiku Německo a vzhledem k potížím s autem se při návratu opozdil. Ředitel gymnázia, který se domníval, že emigroval, nechal prý v jeho nepřítomnosti studenty hlasovat o jeho vině. V situaci, kdy mu hrozilo vyloučení z gymnázia, se Ondřej Tichý vrhl do víru revolučního dění. Tiskl a roznášel materiály, scházel se s lidmi, šířil informace. Vrcholem jeho aktivit na podporu revoluce se stala „okupace školního rozhlasu” – v den generální stávky 27. listopadu 1989 spolu s kamarádem obsadil sborovnu táborského gymnázia a vyzval studenty k účasti na demonstraci v rámci generální stávky na táborském náměstí. Ondřej Tichý je otcem pěti dětí a důstojníkem Armády České republiky, jako pyrotechnik se účastnil misí v Iráku i Afghánistánu.